Koně mají u policie náročnou práci, a ne každý policista se pro spolupráci s těmito ušlechtilými tvory hodí. „Vypadá to romanticky, ale tolik romantické to není. Lidi, kteří to dělají, to musí bavit a musí umět jezdit. Když to občas zkoušel dělat někdo, kdo ke koním nemá vztah, tak to většinou nefunguje. Protože být policejním jezdcem, zdaleka není jen o tom, že si sednete na koně a jdete se projet,“ říká Vladimír Šperl, vedoucí oddělení služební hipologie v Praze.  „Jde i o péči o koně a také o to, že kůň potřebuje dennodenně ven,“ vysvětluje.

Ředitel Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje Jiří Knor. Současně lékař záchranné služby.
Rezervy chybí. Záchranáři musí umět rozhodnout, který z pacientů může počkat

Dodává, že je těžké sehnat pro tuto práci muže, kluci se kolem koní tak často nepohybují. „Je to spíše dámský sport. Někdy se stane, že k nám přijde holka se zkreslenou představou. Myslí si, že se s koníkem bude hlavně mazlit. Ale kůň je tady pracovní nástroj. Jasně, že je to živý tvor. Ale pak je potřeba počítat s tím, že má svůj rozum. A kdyby ho policistka rozmazlovala a podstrojovala mu, tak si na to kůň zvykne a nechce se mu pak pracovat. Postaví si hlavu a nehnete s ním. Kůň musí vědět, že musí dělat to, co chce jezdec,“ vypráví Vladimír Šperl.

Policie založila roku 1991 jízdní oddíl v Praze, o dva roky později také ve Zlíně a v Brně. Služební koně používají i strážníci městské policie v Ostravě, Pardubicích a v Praze.

Na druhou stranu podle něj ale policistky koním věnují láskyplnější péči ve stáji - například zvíře důkladněji hřebelcují, a to vše se pak pozitivně odráží na jejich vzájemném vztahu. Mezi policejním jezdcem a jeho koněm totiž i přes pracovní přísnost osobní vztah vzniká.

„Máme tu 26 jezdců, každý z nich má vztah k nějakému z 18 zdejších koní. Má ho nejraději. Vazby tady jsou. Stává se, že když kůň doslouží, tak si ho ten jeho jezdec chce vzít domů. Nebo zvířeti hledá takový domov, kde ví, že mu bude dobře,“ popisuje.

Vladimír Šperl: 

U demonstrací a podobně jsou koně vystaveni velikému tlaku. Nemají pak časem – lidově řečeno – nervy v kýblu?
Kdybyste si koupila pět aut, každé bude mít jinou „chybu“. Ani koně nejsou jako přes kopírák. Každý má svou povahu, na věci reaguje jinak. Nedá se říct, že jsou to policejní koně, tak snesou všechno. Musíme vědět, co konkrétnímu koni vadí, a naučit se s tím pracovat. Máme tu jednoho koně, který když pracuje na vyhroceném fotbalovém utkání, je na něm občas následující den vidět, že se necítí dobře. Psychika u něj pracuje. Může to být i tím, že už má více let. Ale vždy se z toho rychle oklepe a začne bez problémů fungovat. Kvůli jeho věku ho už ale pravděpodobně ze služby brzy vyřadíme. Psychika tam hraje roli, ale většinou se to koně naučí, a naopak jsou tu koně, které fotbalové řádění v podstatě baví. Jsou to rabiáti a mám pocit, že kdyby je jezdec neřídil, tak by sami rozehnali celou Letnou.

Dokáže jezdec ovlivnit náladu koně?
Jasně. Když se sejde, že ani kůň nemá dobrý den a jezdec nemá dobrý den, tak se to nějak srazí.

Máte třicet let praxe. Je práce s veřejností čím dál tím těžší jak pro jezdce, tak pro koně?
Rozhodně ano. A nejde jen o divoké fotbalové fanoušky. Někdy si lidé pletou svobodu s anarchií. Na koni mají přece jen policisté větší respekt. Někdy lidé nadávají policistům tak hrubě a chovají se tak násilně, že je opravdu psychicky náročné takovou situaci ustát.

Je to výhoda, když sedíte na koni – vzbuzuje to větší respekt?
Ano, to určitě ano. Dnes už koně není tak často vidět, že byste potkávali běžně ve městě povoz, nebo je viděli v lesích, i proto vzbuzují větší respekt.

Ladislav Pozdníček se svou záchranářkou Citou.
Nepostradatelní pomocníci. Psí čich nemohou stroje nahradit, ví záchranář

Jak se dá naučit, aby kůň stál a byl klidný, aby mu nevadilo, že někdo křičí, divoce gestikuluje, aby mu nevadily dýmovnice…
Je to dlouhodobý výcvik. Základem je i správná koupě koně, což je dnes problém – koupit dobrého pracovního koně. Všeobecně pracovních koní je dnes málo. Větší zájem je o sportovně nadané koně, výkonnostně nadané. A tohle jsou už koně temperamentní, vznětlivější, rychlíci. Už to prostě není ten umravněný tvor, ze kterého když slezete, tak zůstane na tom místě stát. Takový kůň vám zdrhne a bude půl dne lítat po Praze. Takže klidný pracovní kůň pro policii se špatně hledá. Musíme mezi nimi najít ty klidnější. Někdy se ta vznětlivější stránka koně objeví později, a pak je to problém. Výcvik trvá přibližně rok.

Jak dlouho kůň pracuje u policie?

Podle zkušeností Vladimíra Šperla se to dá srovnat s člověkem. Koně policisté kupují kolem třech a až pěti let věku zvířat. A pak jde o to, jaké má konkrétní zvíře předpoklady, rodokmen, genetický základ.

„Tak jako někteří lidé běhají v padesáti letech maraton, a jiní s těžkou cukrovkou sotva chodí a podobně, stejné je to u koní. Samozřejmě hraje roli to, jak se o koně staráte. Tady se koně mají dobře. Měli jsme tu dokonce koně, který když se vyřazoval z práce, bylo mu 22 let, což je takový počátek koňského stáří. Už na něm bylo vidět, že ho to zmáhá, tak mu byl dopřán odpočinek,“ vypráví policista.