V zimě mezi sebe vzali mladého Kuncla, co se sem zrovna přiženil a šetřil korunku ke korunce, aby si do maštale pořídil kravku. Hrál na housličky, místo piva popíjel ze šetrnosti obyčejnou vodu a nevynechal jediný pohřeb, veselku, taneční zábavu či jinou muzikantskou záležitost, jen když slibovala nějakou tu odměnu.

To víte, že si z něj ostatní pro tu přílišnou šetrnost utahovali a občas mu do tupláku s vodou někdo nalil štamprle režné. Aby si také užil. Ale Kuncl se nedal, jen se culil nad houslemi a počítal, kdy se vypraví do Horažďovic na trh pro jalovičku. A protože byl vskutku dobrý muzikant, věděl, že si ho ostatní sice dobírají, ale jsou koneckonců rádi, že s nimi tu jejich muzikantskou káru táhne.

Zrovna končily Velikonoce a Kaltenbachští hráli májovou doma v Hutích. Společnost už byla řádně rozparáděná, když se jeden z řezníků, co sem přišli z podhůří domlouvat obchody, přidal k hecování mladého houslisty a nakonec v dobrém rozmaru nadhodil, že když Kuncl na ty svoje skřipky zahudlá nebožtíkům na zdejším hřbitově a pěkně od plic jim k tomu zazpívá, přivede mu osobně příští týden před chalupu dvouletou jalovici.

Kunc se podrbal smyčcem za uchem, chvíli, že jo, pak že zas raději ne, ale když si ostatní přisadili, že mu k jalovičce přidají ještě dvě husy, sebral skřipky a šel. Kdyby byl úplněk a jasná noc, tak by se možná ani tak nebál. Ani černočerná tma by mu tolik nevadila. Ale že měsíc svítil tak napůl, po obloze se honila mračna a světlo střídal stín, měl srdce až v kalhotách.

S neskutečně hlasitým vrzáním otevřel hřbitovní vrata, došel ke kříži uprostřed hřbitova a usadil se na jeden z hrobů. Vytáhl housličky a začal hudlat. Trochu se mu v té vlhké noci rozladily, ale čert to vem. Už aby to měl za sebou! Začal polku, co zrovna před chvílí hráli v hospodě, avšak místo známých slov spustil svoje veršování. „Moji milí duchové, nebožtíci zdejší, zpívat vůbec neumím, zapálím vám svíčku, buďte ke mně shovívaví, já chci jalovičku." Zbytek kapely i s četným zástupem hostů se krčili za hřbitovní zdí a nakonec se smíchy neudrželi a přidali se ke Kunclovi. A protože Šumaváci jsou sice furianti, ale drží slovo, měl do týdne mladý houslista v maštali dvouletou jalovičku, na dvoře dvě husy a když hráli za čtrnáct dní ve Staších, dal si s ostatními řízný vimperský ležák.

Jaroslav Pulkrábek