Zločiny z archivu: Vyděrač strašil kyselinou solnou
Michal B. (25) si “našel” Tomáše. Nejprve mu dal pěstí do obličeje, za pár týdnů ho bil a kopal s požadavkem na vydání batohu a s výhrůžkami, že mu jinak „vykuchá“ babičku. Jindy ho zase v hernabaru pod pohrůžkou zbití přinutil vydat mu 1500 korun.
Originálnější kousek provedl jinému mladíkovi, Janovi. V areálu bývalých kasáren ho nutil zaplatit dluh 3500 Kč, přičemž demonstrativně nastříkal z injekce na alobal nějakou kapalinu, která v prudké reakci vyleptala do fólie díru. Komentoval to: „Koukej, co to dělá, do večera máš čas zaplatit, jinak uvidíš“.
Okresní soud v Č. Budějovicích mu za tuto sérii výtržnictví, loupeže a vydírání, maření výkonu úředního rozhodnutí (nenastoupil pětidenní trest za nevykonání zbytku 16 hodin obecně prospěšných prací z roku 2005), za krádež a neoprávněné držení platební karty z rozsudku v Příbrami uložil souhrnný trest 44 měsíců do věznice s ostrahou.
U hlavního líčení k věci s alobalem obviněný řekl, že do kasáren jeli s kamarádem, kterému Jan dlužil, vyzvednout pilu od poškozeného a on jen využil příležitost mimo město si vyzkoušet účinky kyseliny solné. Jan se to snažil bagatelizovat, kluci po něm chtěli peníze za brigádu, které opravdu dlužil, a Michal tam něco zkoušel s kyselinou. On si myslel, že to patří k tomu vymáhání; už si prý není jist, jestli obžalovaný řekl, že takhle jako ten alobal by mohl dopadnout jeho obličej. Tak ale zaslechla Michala vyhrožovat kamarádka poškozeného.
Soud neuvěřil obhajobě obžalovaného a naopak měl za zcela věrohodné oba poškozené a svědky.
Obviněný se odvolal. Označoval poškozeného Tomáše za nevěrohodného. Také vydírání mu prý nebylo prokázáno. Jan sám řekl, že akci s kyselinou asi špatně pochopil a že se necítil ohrožen.
Krajský soud v roce 2011 uzavřel, že událost v kasárnách byla vydíráním – nejsou pochyby o účelu, proč obžalovaný prováděl „pokus“ s kyselinou, řekl předseda senátu. Prokázáno je i pokračující jednání Michala B. vůči Tomášovi. „Měli mezi sebou nějaké kšefty, ale počínání obviněného přerostlo meze, šlo o loupež. Svědkové viděli krvácivé zranění ve tváři poškozeného. Ten rozhodně neměl důvod vydávat obžalovanému batoh bez donucení – tomu předcházel úder pěstí do jeho tváře,“ uzavřel předseda senátu. „Jestliže v tom okresní soud spatřil loupež, nelze mu to vytýkat.“