Kliknutím zvětšíteLíčil, že 14. dubna byl zařazen do strážní služby. Při přípravě na učebně se rozhodl vyzkoušet si zbraň, která na střelbách nefungovala. Při obsluze udělal chybu, při vyhození prvního náboje se do komory natáhl druhý. "V tu chvíli se za mnou otevřely dveře. Lekl jsem se, otočil se k příchozímu a asi po čtyřech, pěti vteřinách jsem si uvědomil, že na něho mířím," řekl. V přípravném řízení uvedl, že poškozený "šel do učebny a dostal se před hlaveň jeho samopalu". Pohlédli si do očí, bylo prý vidět, že kolega je vystrašen. U soudu připustil, že se asi dotýkal hlavní jeho hrudi.
Poškozený vojín Jiří P. líčil událost jinak. Když vešel, viděl, jak mu A. míří na hrudník. "Polilo mě strašné horko, byl to šok, slyšel jsem cvaknutí, viděl jsem, jak se mu hýbá prst, jako by mačkal spoušť," říkal u soudu."Samopal držel, jako by chtěl mířit." Pak Martin A. zbraň vybil a P. si až při vyhození náboje z komory uvědomil, že byla nabitá.
Po chvilce poškozený z okna zavolal na velitele stráže, co se stalo. S Martinem A. prý neměl nikdy žádné nedorozumění. Krátce předtím mu na učebnu přinesl věci na uklízení a připomněl mu úkol uklízet. Další svědek-voják poznamenal, že "mladší nástupní termíny musely víc dělat", ale Martin to prý bral úplně normálně. On sám v jiné fázi hlavního líčení řekl klidně, že "na vojně vždycky uklízí nejmladší nástupní termín, a to jsem byl já".
Veliteli roty k eventuální šikaně A. odpověděl, že "to se tady moc nenosí". Na dotaz, proč tedy na vojína mířil, odpověděl nějak v tom duchu, že chtěl zabít prvního, kdo do místnosti vejde. Pak se prý rozplakal. I velitel stráže tvrdil, že taková slova obžalovaného slyšel; A. to prý vysvětloval tím, že mu "šíblo v kouli".
Věděl, že může způsobit smrt?
Státní zástupce v závěrečné řeči označil jednání obžalovaného na učebně za "naprosto nepochopitelný zkrat a selhání", které ale bohužel, jak řekl, musí kvalifikovat jako pokus vraždy. "Jednal úmyslně s vědomím, že může způsobit smrt, a jen díky okolnostem, na něm zcela nezávislým, nedošlo k tragickému následku," řekl žalobce s poukazem na nefunkčnost zbraně se zlomeným zápalníkem. Obhájkyně uvedla, že její mandant na učebně chtěl jen vyzkoušet funkčnost zbraně, u níž předtím na střelbách zjistil poruchu. Zpochybnila svědectví poškozeného o události poukazem na to, že se oba chlapci po incidentu "sesypali" - měl nepochybně strach, byl silně rozrušen a některé vjemy si oproti skutečnosti upravil. Obžalovaný věděl, že zbraň, kterou má v ruce, je nefunkční. Pokus vraždy nelze podle obhajoby dovodit a Martin A. by měl být proto obžaloby zproštěn.
Krajský soud uzavřel, že obžalovaný chtěl spolusloužícího jen vystrašit. To, že přiložil samopal se zasunutým zásobníkem a ostrým nábojem nataženým do nábojové komory na hruď vojína Jiřího P. a opakovaně naznačoval stisknutí spouště, kvalifikoval senát jako pohrůžku násilím. Následné verbální projevy obžalovaného o záměru zastřelit prvního, kdo vejde do místnosti, přičítá stejně jako obhajoba jeho rozrušení. "Koresponduje to se zjištěními znalců o tendencích obžalovaného předvádět se, jednat nepromyšleně," řekl předseda senátu.
"Motivace jeho jednání prokázána není," dodal. Podle znalců je dobře společensky adaptovaný, s normálními rozumovými schopnostmi, zcela jistě psychicky zdravý, méně sociálně zralý s tendencemi k sociální exhibici, sebepřeceňování. Soud uzavřel, že obžalovaný urazil pohrůžkou bezprostředního násilí se zbraní vojáka stejné hodnosti, vykonávajícího službu. Dopustil se tedy trestného činu urážky mezi vojáky. Za to mu soud uložil trest odnětí svobody na tři roky, podmíněně odložený na pět let s dohledem soudu.
19
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
