Dvaadvacátého ledna 1949 nad ránem vedl v Nové Peci strážmistr Cízler na služebnu SNB tři mladíky. Jeden z nich, tehdy 20letý Oldřich U., mu na cestě z bezprostřední blízkosti zezadu prostřelil hlavu. Soud v Praze mu „za vraždu úkladnou, spáchanou potměšilým způsobem, za vztažení ruky na osobu vrchnostenskou při konání její služby a za pokus nezákonného opuštění republiky“ uložil dvacet let těžkého žaláře. Potrestáni byli i jeho společníci - podle rakousko-uherského trestního zákona z roku 1852 a trestního řádu z roku 1873.

Jak obžalovaní vypovídali? Oldřich U. byl mladým kádrem sociální demokracie. V práci ve škodovce byl prý spokojen, ale chtěl poznat cizí země a zdokonalit se v cizích řečech. Jak řekl na StB v Č. Budějovicích, touhu dostat se do jakéhokoliv jiného státu prý u něho akcelerovaly pruhované ponožky z Ameriky, které viděl na jednom klukovi na zábavě… Opustit republiku chtěli i dva jeho kamarádi.

Osudová náhoda

Jedenadvacátého ledna 1949 vyrazili. U. vzal s sebou pistoli zn. Mauser. Dojeli vlakem do Volar, obuli lyžařské boty a vyrazili na jihozápad. Šli lesem, zabloudili; už mysleli, že jsou v Bavorsku, ale ocitli se v Želnavě. Rozhodli se přenocovat a zaklepali u domku. Otevřel jim muž s pistolí, strážmistr Cízler, a legitimoval je. Vysvětlil jim, že k pobytu v celním pásmu musejí mít povolení, a že je zavede za nadřízeným. Jak vypověděla jeho družka, moc se jim nechtělo a strážmistr je musel k následování důrazně vyzývat. Od velitele je pak strážmistr vedl na stanici SNB. Na dotaz nadřízeného, jestli má jít s nimi, řekl, že půjde sám. To bylo kolem tři čtvrtě na čtyři. V půl šesté našli pod vrškem postřeleného strážmistra…

Asi z půlmetrové vzdálenosti ho U. střelil do temene. Dali se na útěk; strážmistrův pes chvíli běžel za nimi a pak se vrátil. Cestou zahazovali ruksaky, kabáty, až se dostali k neosídlenému domku a rozhodli se odpočinout si. Když se přiblížila hlídka SNB, vzdali se.

Před krajským státním soudem v Praze v dubnu 1949 U. doznal, že strážmistra Cízlera zastřelil, aby se vyhnul předvedení a dostal se za hranice. Chtěl ho jenom "složit", "zbavit se ho", všechno ale proběhlo strašně rychle, neví, jak ho to napadlo, ale zdvihl ruku s pistolí a zmáčkl…

Nejvyšší soud odvolání obžalovaných zamítl a poslal je do výkonu trestu. Na 41 let se na spis jen prášilo v archivu.

V říjnu 1990 Městský soud v Praze zrušil v rámci soudních rehabilitací v rozsudku výroky o vině a trestu, týkající se nezákonného opuštění republiky. U. snížil souhrnný trest na deset let.

Rehabilitace?

S přijetím zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu z roku 1993 požádal U. o přezkoumání tohoto tzv. zbytkového trestu. Uvedl, že po válce vyvíjel politickou činnost: upozorňoval prý demokratické politiky na vytváření komunistických ozbrojených složek na závodě, odvolávání nekomunistických mistrů, nedemokratické metody odborů. Od jistého "styčného důstojníka" dostal úkol dopravit za hranice určitý spisový materiál. Nesplnil to prý vlastně proto, že jeho kolegové neměli dobrou fyzickou kondici a zastavili se tehdy v lednu sto metrů od hranice… Písemnosti, které nesl, se nesměly dostat do rukou SNB. Při přesunu na stanici SNB prý neměl jinou možnost, než jakou "v díle okamžiku" zvolil. Ony písemnosti později při útěku roztrhal a naházel do vody. Při výsleších a u soudu v roce 1949 se mu prý podařilo zatajit politické pozadí akce a dosáhnout toto, že byla projednávána vlastně jako "klukovina" s tragickým koncem…

Městský soud v Praze v září 1994 návrh pana U. zamítl. Zmíněný paragraf příslušného zákona pro rehabilitaci předpokládá konání ne zjevně nepřiměřenými prostředky. U. ale porušil nejzákladnější lidské právo - na ochranu života: usmrtil nic netušícího člověka střelou zezadu, z beprostřední blízkosti, ačkoliv mohl věc vyřešit jinak, například odhozením inkriminované písemnosti. Jeho jednání tak bylo zjevně nepřiměřené situaci. Stížnost pana U. Vrchní soud v Praze zamítl. Odsouzený nato podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona a Nejvyšší soud věc přikázal Krajskému soudu v Č. Budějovicích k novému projednání.

V závěrečném návrhu jihočeský státní zástupce mínil, že na usmrcení strážmistra Cízlera obžalovaným U. je třeba i dnes nahlížet jako na vraždu. S ohledem na tehdejší věk pachatele, blízký věku mladistvých, a na okolnosti případu - tedy vzhledem k tomu, že čin byl vynucen politickou situací a směřoval k uplatnění základních práv a svobod, navrhl U. trest mírně pod spodní hranicí sazby. Obhájce byl přesvědčen, že jeho mandant jistě neměl pevný úmysl zabít. Akce, kterou podnikl, byla přiměřená situaci, byť to nelze nutně tvrdit o způsobu jejího provedení…

Podle soudu je jednoznačné, že U. strážmistra Cízlera zezadu z bezprostřední blízkosti zastřelil. "Chápeme pohnutky, které táhly mladé za hranice, chápeme jejich postoje k režimu. U. je však odpovědný za vraždu. Jeho úmyslem bylo využít zbraně a Cízlera zneškodnit. I kdybychom připustili, že jeho rozhodnutí uzrálo bezprostředně před činem, musel si být vědom, že člověka, na jehož hlavu střílí, usmrtí. Soudíme, že způsob provedení nebyl adekvátní situaci - pokud se chtěli prchající dostat z moci strážmistra, mohli využít převahy, kdy byli tři na jednoho; U. nebyl nucen člověka, netušícího nebezpečí, usmrtit. Zastřelení nic netušícího člověka zblízka bylo zcela nepřiměřené, neboť cíle mohl obžalovaný dosáhnout i jinak. I dnes je proto třeba v jeho skutku spatřovat vraždu…" I vzhledem k tomu, že od činu uplynulo už padesát let, vyměřil soud Oldřichu U. trest pod dolní hranicí - na osm let odnětí svobody. V odůvodnění předseda senátu připomněl, že jde o trest čistě formální - pan U. si po rozsudcích z roku 1949 odseděl dvanáct let… U. se proti němu neodvolal.