Jeho trestní spis přesáhl do začátku řízení 5000 stránek. Byl obžalován z toho, že jako živnostník, později jednatel obchodní společnosti s ručením omezeným a předseda představenstva akciové společnosti nejméně od září 1992 do konce ledna 1999 objednával zboží a služby a uzavíral smlouvy o úvěrech a půjčkách, ač věděl, že nebude moci závazky v termínech vyrovnat.

Začal úvěrem 12,7 milionu od České spořitelny, za nějž ručil nemovitostmi. Za 26 dnů získal od AB Banky úvěr 26 milionů na nákup vydražené provozní jednotky, přičemž zamlčel předchozí závazek a "ručil" stejnými nemovitostmi. Staré dluhy zamlčel i při dalších úvěrech opakovaně u Komerční banky v celkové výši 23 miliony – konkrétně v dubnu 1993 sedm milionů na nákup nemovitosti v Hluboké u Borovan (prodejci z půjčené částky uhradil jen čtyři miliony), v listopadu 1,5 milionu na auto, v prosinci 8,2 milionu na překlenutí "přechodného nedostatku finančních prostředků", a v lednu 1994 dostal od stejné banky ještě úvěr pěti milionů na nákup zásob… A půjčoval si dál od bank i fyzických osob.

Ilustrační foto
Zločin z archivu: Pravdu znají jen Bůh a vrah

Jako obchodník odebíral, ale neplatil, zboží od celé řady firem, a ty dodávaly ochotně – jedna uzenářská třeba šestadvacetkrát, pekárna 34krát. Dodavatele a věřitele uvedl v omyl a způsobil jim škodu v celkové výši nejméně 85 662 670,06 koruny.

Grunderský kapitalismus…

Soud v rámci hlavního líčení četl výpovědi z přípravného řízení, které objasňovaly způsob "podnikání" obžalovaného. Tak byl slyšen muž, který podle vlastních slov od vyučení pracoval jako zedník a nikdy nepodnikal. Tomu Jan H. "prodal" svou akciovou společnost. "Účetnictví se mi nepodařilo získat, říkali ale, že firma byla zisková, že nemá dluh. Pak jsme jeli na Hlubokou, H. řekl, že to všechno i s těmi pštrosy, kanci, jeleny, stroji patří do firmy a teď tedy mně. Začaly mi ale chodit upomínky na dluhy, řádově ve stovkách tisíc, taky že nesplácím dva patnáctimilionové úvěry - a já o žádných nevěděl!," vypověděl svědek.

V přípravném řízení svědčili také švagři obviněného. Jeden z nich vzal na sebe jeho půjčku 700 000 korun. Podepsal věřiteli, že si půjčuje on, a když chtěl nějakou záruku, navrhl H. jeho chalupu, kterou si opravoval. "Nezajímal jsem se, jestli švagr tu půjčku splácí. Pak zmizel a za mnou přišli lidé jeho věřitele, že se musím vystěhovat, že chalupa už není moje.."

Ilustrační foto.
Zločiny z archivu: Střílel pětkrát v sebeobraně?

A ještě jedna ilustrativní odbočka. Na majetek Jana H. byl v roce 1999 prohlášen konkurz. Věřitelé do něj přihlásili pohledávky za 80 256 718,03 Kč, z toho skoro 44 miliony AB Banka v likvidaci. Správce podstaty konstatoval, že účetnictví bylo ve zcela nepoužitelném stavu, na účtu nebylo nic. Známý statek v Hluboké u Borovan nebyl v majetku úpadce. V částečně povodní poničeném archívu okresního úřadu k malé privatizaci správce na žádné údaje o případném dalším majetku Jana H. nenarazil.

Revoluce otevřela cestu k bohatství

V roce 2000 soud řešil další žaloby údajných vlastníků o vyjmutí věcí z exekuce jeho majetku. Zprávu náš list předesílal: "Žil byl prý v Č. Budějovicích podnikavý chlapík, jemuž revoluce otevřela cestu k bohatství," a zmiňoval, jak se o jeho podnikání "ve zdejších krajích vyprávějí legendy". Jedna říká, že mj. koupil od jistého restituenta za tři miliony menší oboru na Českobudějovicku i s daňky, jeleny a spol. Než ji zaplatil, prodejce zemřel. Proti zástavě oné obory získal nový vlastník od různých bank kolem dvaceti milionů úvěrů… (Jiná ústní legenda říká, že když si pro něho do restaurace v oboře jela policie, včas dostal echo, utekl oknem a už ho neviděli…)

Aby se věřitelé hojili třeba na exekuci zmíněné obory, to vzdali rovnou: na nemovitostech "ležely" banky zástavními smlouvami, a zvažované zabavení a zpeněžení zvěře narazilo na normy, vyžadující okamžitě po exekuci péči specializovaného zařízení o živé tvory - a jiné obory či zahrady nechtěly riskovat zavlečení chorob, psaly Jihočeské listy.

Ilustrační foto.
Zločiny z archivu: Smrt na hranici v lednu 1949. Podívejte se, co se stalo

Ale už jsme se o Janovi H. před dvěma desetiletími napsali dost. Pro "kroniku" oněch let snad tohle připomenutí postačí. Možná ještě se závěrečnými slovy předsedy senátu jeho trestní věci: "A jestli Jana H. přestane bavit safari v Africe a vrátí se, nepochybně rozsudek neuzná a věc bude muset být projednána znovu…" Což se zatím podle našich informací nestalo.