Dala mu do ruky 2900 korun. Jemu to bylo málo, chtěl pětistovky a tisícikoruny. Pracovnice zopakovala, že nemá, a rozplakala se. Muž zasunul pojistku do těla granátu a odešel.

Pracovník výjezdové skupiny policie získal z videozáznamu popis podezřelého. Ještě na poště ho zastihla informace operačního důstojníka, že podle anonymního oznámení pachatel loupeže půjde za chvíli po Lannově třídě a může být ozbrojen.

Policista, jediný, kdo v tu chvíli věděl, jak lupič vypadá, tam zamířil a v rychlém občerstvení viděl sedět muže, který přesně odpovídal člověku z pošty. Vyrozuměl hlídku a v křižovatce Lannovky s Chelčického ulicí muže zadrželi. Nekladl odpor a k činu se přiznal. Naložili ho do auta a odjeli k ředitelství na Mariánském.

Na otázku, proč na místě neudělali bezpečnostní prohlídku zajištěné osoby, řekl kriminalista soudu, že nechtěli takovým úkonem s nepředvídatelným průběhem vzhledem k možnému ozbrojení dotyčného granátem ohrozit lidi, kterých se v tu dobu v bezprostřední blízkosti pohybovalo mnoho - rozhodně víc, než kolik jich prý předpokládali na Mariánském.

Projedeme se…

Před ředitelstvím uniformovaní policisté vystoupili, aby asistovali "vyložení" podezřelého sedícího vedle kriminalisty na zadním sedadle. A ten v tu chvíli sdělil, že má u sebe odjištěný granát, který může kdykoliv odpálit. "Projedeme se," řekl a vyzval, aby se řidič vrátil za volant. Druhý člen hlídky zůstal na místě a podivuhodná osádka podle pokynů zajištěného vyjela po Pražské na Strakonice.

"Říkal nám, že měl špatný den, že se mu všechno zhroutilo a že to skončí a jen se ještě rozmyslí, jestli nás vezme s sebou," vypovídal policista-spolupasažér jako svědek u soudu. Snažil se s mužem o jeho problémech mluvit. Na jeho pokyn mu sejmul pouta; řekl jim, že chce mít na náměstí ve Strakonicích televizi Nova, které předvede výbuch v přímém přenosu. Během cesty s nimi telefonovali nadřízení, také psycholog zásahové jednotky. Podle svědka to při jízdě vypadalo, že se celkem uklidnil.

Na náměstí ve Strakonicích muž poslal řidiče pryč s tím, aby nechal klíčky v zapalování. "Dovolil mi vzít si pistoli a náboje, které jsem předtím odložil do schránky ve voze," řekl propuštěný rukojmí soudu. Po minutě, po dvou muž v mikině rozhodl, že půjdou do baru na pivo. "Objednali jsme si a povídali si o všem možném," vypovídal kriminalista. "Říkal mi, že přepadl už předtím jinou poštu, směnárnu, že byl odsouzen a seděl."

Přes okno baru se s nimi nakontaktoval policejní psycholog. "Asi po deseti, patnácti minutách bylo zřejmé, že se vzdá," vypovídal svědek. Dohodli se, že ho vystřídá psycholog. Posléze byl únosce zajištěn zásahovkou. Žádný granát u sebe neměl.

Proč jste ho na Lannovce nezastřelil? - zeptal se předseda senátu vypovídajícího kriminalisty a otázka jako prásknutí biče protrhla zdánlivou idylu dosavadní takřka filmového kuriózního příběhu "klukoviny", vyprávěného v soudní síni; připomněla vážnost události, kterou tehdy museli mladí policisté řešit, psal tehdy náš list… Svědek vysvětloval, že nevěděli, jak má sledovaný zajištěn onen granát, o němž hovořila úřednice od přepážky, jakým mechanismem může být aktivován, a nechtěli riskovat možný výbuch mezi množstvím nezúčastněných lidí v okolí; chtěli dotyčného co nejrychleji dostat pryč. Proto ani nedělali jeho bezpečnostní prohlídku. Před barem ve Strakonicích už z chování muže usoudili, že se vzdá.

Obžalovaný, 35letý Tomáš R. z Horažďovic, se oběma policistům před Okresním soudem v Českých Budějovicích omluvil, vypovídat ale odmítl. V přípravném řízení uvedl, že už byl opakovaně trestán, také za přepadení pošty v Hradci Králové a cestovky v Klatovech, a že si odseděl celkem sedm let, většinou za loupeže a útoky na veřejného činitele. Ve Strakonicích v roce 1991 se spoluobviněnými oloupili německé turisty, chystající se ke spánku.

Na akci v Českých Budějovicích se prý nijak nepřipravoval, ve městě to zná, pracoval tu u soukromé pohřební služby. Vybavil se plynovým zapalovačem v podobě atrapy obranného granátu. Po činu z pošty odešel a z budky na Senovážném zavolal na 158, že pachatel loupežného přepadení bude za hodinu na Lannovce. Při výpovědi dále uvedl, že poté si zaplatil holku v bordelu, zašel se najíst do hospody a taxíkem se nechal odvézt na Lannovku. Maketu granátu zahodil z mostu do řeky. "Bylo mi jedno, jestli mě chytí, jsem v rozvodovém řízení, doma nebydlím od září, mám velké dluhy," prohlásil. Ten únos policistů ho prý jen tak najednou napadl.

Nešťastník

Před soudkyní, která ho brala do vazby, vypověděl, že do konce roku 2003 pracoval jako těžební dělník a pak se stal bezdomovcem. "S vazbou počítám, to bych jinak anonymně nevolal na policii, že budu na té Lannovce," řekl. Předsedovi senátu poslal z vazby dopis, v němž mimo jiné uvedl: „Nežádám pro sebe nic, jen prosím, suďte mne jako nešťastného člověka…" Bývalá manželka obžalovaného napsala, že dnes by s ním zase chtěla být. "Je moc hodný a spravedlivý, žila jsem s ním sedm let. Není nebezpečným zločincem, jen si příliš vytrpěl, je to jemný a citlivý člověk, který po rozvodu trpí depresí, ztratil smysl života a je mi toho moc líto," píše.

Státní zástupce poukázal na polehčující okolnosti doznání, lítosti a omluvy obžalovaného, i na to, že neužil násilí, jen pohrůžky - jakkoliv by bylo spekulací, co by následovalo, kdyby nebyly uposlechnuty. Přitěžuje mu naopak četnost útoků, vážné následky některých poškozených i šest předchozích trestů. Obhájce měl zato, že motivem činu jeho mandanta evidentně nebyla touha po majetkovém prospěchu. "Byl to spíš jakýsi sebezničující akt, pramenící snad z osobní životní krizové situace, v níž se mu rozvrátilo manželství a rozbil dosavadní svět; hledal řešení špatným způsobem," řekl advokát.

Okresní soud uznal Tomáše R. vinným trestnými činy loupeže a vydírání a vyměřil mu úhrnný trest osm let odnětí svobody ve věznici s ostrahou.