Den předtím se Libor P. ubytoval v hotelu poblíž fary s Jaroslavem H., se kterým se seznámil v psychiatrické léčebně a kterému pak při cestách po kraji asistoval při jakési senzibilní masérské činnosti, psal náš list ve zpravodajství ze soudní síně. Podle výpovědi onoho H. opustil P. v kritickou noc pokoj a po návratu myl boty a čistil kabát; v autobuse druhý den se mu měl svěřit, že udělal něco hrozného. Při vyšetřování byla z věšáku, kterým pachatel na faře útočil, sejmuta pachová stopa, u níž se podle policie spolehlivě prokázalo, že patří obviněnému.

Ilustrační foto.
Zločiny z archivu: Střílel pětkrát v sebeobraně?

To v listopadu 1996 krajskému soudu při absenci přímých důkazů nestačilo. Nebylo objasněno, jak se pachatel do fary dostal, jak vedl útok. V pochybnostech proto Libora P. obžaloby zprostil. Náš deník o tom tehdy psal pod titulkem Pravdu znají jen Bůh a vrah. Vrchní soud v Praze věc prvnímu stupni vrátil a budějovická instance obžalovaného i podruhé zprostila. Ten opustil vazební věznici po téměř 28 měsících. Venku zkolaboval a byl znovu hospitalizován.

"Pingpong" mezi soudy

Po novém odvolání vrchní soud rozsudek opět zrušil a zavázal krajský soud k provedení důkazu revizním znaleckým posudkem některého státního ústavu na Libora P. Psychiatrická klinika v Plzni vypracovala šedesátistránkový posudek. Podrobně v něm rozebírá dokumenty obžalovaného z jeho osmadvaceti hospitalizací v psychiatrických zařízeních, většinou se schizofrenií. Po doplnění vlastním vyšetřením znalci uzavřeli, že jde o člověka podprůměrného intelektu, s vyhaslým vnitřním životem, se značně sníženou sociální přizpůsobivostí a nižší schopností nést odpovědnost za své chování. Netrpí ale duševní chorobou. Obžalovaný se hlavního líčení nezúčastnil – byl opět hospitalizován na psychiatrii…

Ilustrační foto.
Zločiny z archivu: Smrt na hranici v lednu 1949. Podívejte se, co se stalo

Soud poté koncem roku 1998 Libora P. obžaloby z vraždy faráře zprostil potřetí s tím, že nebylo prokázáno, že uvedený skutek spáchal. "Ani potřetí nemůžeme dojít k jinému závěru," řekl předseda senátu. Konstatování viny nelze nelze postavit na výpovědi svědka, který sám mohl mít důvodnou obavu, že bude z činu obviněn, který absolvoval podobné léčby jako jeho parťák a u kterého znalci zpochybnili věrohodnost celých pasáží výpovědi. K pachové stopě Ústavní soud ČR vyslovil stanovisko, že sama o sobě nemůže postačovat pro závěr o vině. Senát se pozastavil nad neopatřením přímých důkazů. "Podezřelý s IQ 73 by sotva mohl spáchat takřka dokonalou vraždu na místě s tratolišti krve - zdá se, že při ohledání místa bylo cosi zanedbáno, možná byla nějaká důležitá stopa ztracena při snaze pomoci panu faráři, ale to nelze přičíst k tíži obžalovaného," řekl předseda senátu.

Vrchní soud tentokrát už odvolání státního zástupce zamítl.