Tomáš Volf vyšetřuje otřesný šokující čin – někdo na narozeniny Adolfa Hitlera spáchal vraždu, při níž uhořelo miminko. Jde o extremismus nebo o něco jiného? Na jiném místě přichází do krizového centra pro děti v nesnázích chlapec, který vůbec nemluví a má za sebou zřejmě traumatickou zkušenost. Pomoci se mu rozhodne Tomášova bývalá kolegyně, nyní vyšetřovatelka neziskové organizace Eva Černá, která hledá ztracené děti. „Jsou to dva příběhy v jednom, každá postava má odlišný případ, které se na konci sejdou,“ naznačuje Jiří Březina. Oba dva vychází z reality. „K příběhu žhářského útoku mě inspiroval známý útok na romskou rodinu ve Vítkově,“ vysvětluje autor. Také druhá linie o chlapci v krizovém centru má reálný základ. „Podobný případ se stal nedávno. To nastartovalo moji fantazii,“ vysvětluje autor příběhu, který se točí tentokrát kolem dětí.

V realitě se prý inspiruje často. „Něco slyším, přečtu si nebo vidím na ulici scénu a v hlavě mi nastartuje zápletka,“ popisuje, jak to funguje, Jiří Březina.

Ten už, když začíná psát, ví, jak příběh bude končit. „Zkoušel jsem pointu měnit i během psaní, ale u mě to nikdy nefunguje,“ myslí si.

Hýčkané prasátko s "paničkou".
Od sousedů: Žije si jako "prase v žitě"

Knihu Mizení považuje za nejvíce ženskou, jakou kdy napsal. Jisté záležitosti proto s ženami autor konzultoval. Psát z pohledu žen prý náročné není. „Mně se to píše dobře, lépe, než mačochlapi. Pochopit ženské jednání mi přijde snazší,“ přiznává.

Z Evy Černé se v knize vyloupla druhá hlavní postava, která v příbězích Tomáše Volfa prý zřejmě zůstane dál. I tentokrát vrátil děj Jiří Březina na jih Čech. „Táhne mě to sem. Jsem Jihočech a Jihočeši jsou takoví,“ usmívá se. Ani v dalším díle tomu nebude jinak.

Jiří Březina se nepovažuje za žádného rychloautora. U novinky Mizení ale získal nové návyky. „Hodně dlouho o tom přemýšlím, než začnu psát,“ tvrdí. Termín odevzdání rukopisu nestihl, musel domlouvat s nakladatelstvím nový a zabrat. „Pustil jsem se do toho. Obětoval jsem tomu dovolenou, děti hlídala manželka. Dostal jsem se do transu, kdy jsem psal od rána do noci hrozné objemy, jenom jsem pracoval a dodělal jsem to velice rychle,“ vypráví. Ke knize má teď rozporuplný vztah. „Jsem pyšný. Byl to pro mě takový přerod, že dokážu takhle řemeslně dřít a psát. Kdybych na to měl ale víc času, možná bych něco udělal jinak,“ přiznává.

Vizualizace budoucí dálnice D3 u Vidova.
Pokračování dálnice D3 od Budějovic na jih postaví Metrostav, začne v lednu

Jako detektivkář má načtené kriminalistické odborné knihy a některé záležitosti policejní práce konzultuje také se svým bratrancem. „Je advokát v trestním právu a dobře to zná. Je to můj člověk na telefonu,“ říká Jiří Březina.

Už podruhé se stal držitelem Ceny Jiřího Marka. Za svůj minulý počin Vzplanutí byl v roce 2020 vyhlášen nejlepším autorem detektivního románu. „To mě hrozně překvapilo, nevěděl jsem, že to někdo může dostat dvakrát. Konkurence v tomto žánru je čím dál větší, lidi píší dobré knížky a objevují se noví autoři,“ přibližuje Jiří Březina své pocity. Obě ceny si vystavil na poličce v obýváku. „Nikdy jsem nevyhrál nic jiného. Je to taková připomínka, že někoho moje knížky zajímají. Že jsou dvě, je víc, než jsem si představoval, že bych psaním mohl dokázat,“ uvažuje Jiří Březina. Obě ocenění v něm ale v další tvorbě vyvolávalo tlak a nervozitu, že se od něj hodně čeká. „Jsem trošku neurotik,“ přiznává.

Rozepsaný má však v tuto chvíli už další titul, v němž se prý více seznámíme s osobností Tomáše Volfa. „Pár lidí mi řeklo, že o něm ví málo, o jeho osobnosti, co je zač, odkud pochází a proč se stal policajtem. Chci udělat takovou exkurzi do jeho minulosti, návrat do dětství, co zažil jako teenager, co ho formovalo. A rád bych navázal na nějakou současnou linku,“ nastiňuje, na co se můžeme těšit, Jiří Březina.