Karel ŠkáchaRNDr. Karel Škácha se narodil 22. června 1944 v Domažlicích. Vystudoval Gymnázium Prachatice, Přírodovědeckou fakultu v Brně a Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze se specializací na analytickou chemii životního prostředí. V letech 1968 až 1976 pracoval jako vedoucí laboratoře Vodohospodářské správy v Prachaticích. Od roku 1976 do roku 1990 působil jako vedoucí oddělení hygienických laboratoří Okresní hygienické stanice v Prachaticích. Od roku 1990 byl přednostou Okresního úřadu v Prachaticích (úřad vedl od roku 1990 do jeho zrušení na konci roku 2002). Poté až do odchodu na penzi vedl Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v Prachaticích.

V roce 2001 se podílel se na vydání publikace Českoslovenští legionáři – rodáci a občané okresu Prachatice. O úvodní slovo a představení publikace se postaral RNDr. Karel Škácha, CSc., přednosta Okresního úřadu v Prachaticích.

Jeho velkým koníčkem byl sborový zpěv, byl členem prachatického smíšeného sboru Česká píseň. Od mládí hrál na kontrabas a byl členem Pošumavské komorní filharmonie.

Poslední rozloučení s panem Karlem Škáchou se uskuteční v sobotu 16. března od 11 hodin v kostele sv. Petra a Pavla na prachatickém hřbitově.

Čest jeho památce.

Prachatice vzpomínají na Karla Škáchu.

Robert Zeman, zastupitel města Prachatice:
Pana doktora Škáchu jsem měl tu čest pracovně poznat a spolupracovat s ním jako místostarosta města Prachatice a zastupitel od roku 1998. Byl uvážlivým přednostou, osobou, která, myslím, měla respekt naprosté většiny starostů, místostarostů, zastupitelů a občanů obcí a měst našeho okresu. A po roce 2002, kdy byly okresy zrušeny, podobně řídil úřad státu ve věcech majetkových. Byl podle mě důstojným, čestným a profesionálním představitelem státní moci, veřejného života, osobností, které v takových funkcích potřebujeme mít a chceme vidět myslím každý z nás. Je mi moc líto, že nás opustil tak brzy, tak rychle.
Budu na něj vzpomínat s úctou i úsměvem jako kluk, ke kterému se vždy choval slušně, hezky, přátelsky a později i s pracovním respektem. Čest jeho památce a hlubokou soustrast rodině.

Růžena Štemberková, zastupitelka města Prachatice:
Odchodem osobnosti dr. Karla Škáchy odchází významná osoba porevolučních dějin města Prachatice. Pan Škácha se výrazně zasadil a zasazoval o dynamické budování a rozvoje celého okresu Prachatice stejně jako našeho města. Pan dr. Škácha byl významný patriot našeho malebného města a nepřehlédnutelný mecenáš kulturního dění nejen ve městě Prachatice samotném, ale i v širokém okolí a zázemí okresu, stejně jako blízké šumavské přírody. Osoba nesmírně pracovitá, spravedlivá, citlivá, empatická a především lidská. Osoba, která zde zanechává mnoho jasných stop. Čest jeho památce. Hlubokou soustrast jeho široké rodině.

Martin Malý, starosta města Prachatice:
S panem Škáchou odchází významná osobnost spjatá především s porevolučním obdobím a vývojem našeho města a okresu. Většina jej znala jako přednostu bývalého Okresního úřadu v Prachaticích. Mnozí z nás ale také jako skvělého chlapa a muzikanta spojeného především s Pošumavskou filharmonií. Při jakémkoliv osobním setkání jsem vždy oceňoval jeho moudrost, životní zkušenosti a lidský přístup. Jeho předčasný a nenadálý odchod je smutnou zprávou, kterou jsem nečekal. Čest jeho památce.

Jan Bauer, Poslanec Parlamentu ČR, zastupitel města Prachatice:
Smrt Karla Škáchy je nečekaná a velmi mě zasáhla. Vždyť ještě při novoročním výstupu na Libín jsme si přáli šťastný rok. Stal u počátku mého starostování v Prachaticích a pomohl mi mnoha moudrými radami. Velmi jsem si ho vážil. Pro naše město a celý okres vykonal mnoho dobré práce. Prachatice jeho odchodem ztrácejí skutečně významnou osobnost. Je mi to moc lito. Upřímnou soustrast rodině.

Jaroslav "Dárek" Černý, Prachatice:
Karel Škácha byl člověk, na kterého se nezapomíná. "Jak tiše žil, tak tiše zemřel " by asi nejlépe vystihovalo jeho celý život. Nikdy neměl potřebu se mediálně ani na veřejnosti zviditelňovat, ale skutky, vykonané jeho přičiněním hovoří za vše. Pamatuji si na rok 1989, když se schylovalo k jeho zvolení do funkce přednosty Okresního úřadu v Prachaticích, jak mi to v sále Národního domu, mezi čtyřma očima, oznamoval. Snad i s určitými obavami z něčeho nového.

Byl jedním z prvních mužských zpěváků v prachatickém smíšeném pěveckém sboru Česká píseň. Absolvoval s námi první zahraniční zájezd do Imprunety a potom mnoho dalších domácích i zahraničních. V té době vzniklo z jeho iniciativy logo České písně, které navrhl jeho tchán, pan Sahula.

Po několika letech "přestoupil" do Pošumavské komorní filharmonie. Kontrabas byl nástroj, který ho provázel celý život. Ale ani v tomto uměleckém tělese nebyl jen řadovým muzikantem. Měl na svých bedrech jeho veškerou činnost. Mnoho zajímavých společných vystoupení s Českou písní bylo Karlovo zásluhou. Nezapomenutelné jsou České mše vánoční ve kostele ve Strašíně. V nedalekých Nezdicích pak zřídil museum Šumavských tradic. Vše vždy v klidu, ale dokonale.

Ve čtvrtek 14.2. jsme se setkali v Prachaticích pod Skalkou. Žádal mě o vyzvednutí věnce a odvezení do Českých Budějovic k poslednímu rozloučení s jeho kolegou z PKF panem Františkem Jordákem. Asi jeho poslední organizační počin u Pošumavské komorní filharmonie.

Blíží se Velikonoce a s nimi spojené společné koncertování České písně a Pošumavské komorní filharmonie k kostele sv. Petra a Pavla na prachatickém hřbitově při mši svaté. V letošním roce se tam sejdeme o měsíc dříve, abychom se s Karlem rozloučili.