Stejné označení si proto vysloužila včerejší dopravně bezpečnostní akce v rámci Jihočeského kraje. Na jedno z míst, kde se policejní hlídka zaměřila především na dodržování rychlostního limitu na železničním přejezdu, jsem se vypravil i já spolu s vedoucím Dopravního inspektorátu v Prachaticích Martinem Grožajem.
Je krátce před devátou hodinou ráno a my zastavujeme u místa, kde policisté na základě hlášení z vysílačky odstavují ze silnice ty řidiče, kterým třetí policista u radaru naměřil rychlost vyšší, než povolených padesát kilometrů v hodině. Za celou dobu jejich hlídkové činnosti bylo takových hříšníků deset.
Už když vystupujeme z auta, řeší policisté prvního z nich, který nedodržel rychlost na železničním přejezdu u Maloviček těsně před vjezdem do krátkého úseku okresu Prachatice jen chvíli po té, co policisté vybalili fidlátka. Měl prostě smůlu, protože ho ještě protijedoucí řidiči nestihli varovat obvyklým problikáváním dálkovými světly.
Neuběhla ani čtvrthodina a policistka z dvoučlenné hlídky vstupuje do vozovky a předpisově staví vínovou felicii v kombi úpravě. Uvnitř sedí tři ženy včetně řidičky a dvě malé děti. „Paní řidičko, jakou rychlostí se smí jet přes železniční přejezd, pokud svítí bílé výstražné světlo,“ táže se policistka hned potom, co provedla u řidičky dechovou zkoušku s negativním výsledkem. „Šššty… Padesát,“ váhala řidička s nejistou odpovědí, či spíše, podle tónu v hlase, otázkou. „A vy jste jela 63, a to už v pořádku není, na to, že jste tři ženy v autě a ještě dvě malé děti. Ukládám vám blokovou pokutu ve výši tisíc korun,“ zazněl nekompromisní ortel policistky. Řidička, smířená v tu chvíli s osudem, si žádá úhradu na složenku. Nakonec se ženy v autě složily a pokutu přece jen po vypsání složenky zaplatila na místě, nicméně se dožadovala předložení fotografie z radaru. Pro tu si ale nakonec zpět nejela.
To už ale policejní kolega z hlídky staví další zbytečně rychlý vůz. Ani jeho řidič se nevyhnul orientační dechové zkoušce a následnému uložení blokové pokuty.
S podobným řešením a už vůbec ne s tím, že by jel rychle, nesouhlasil starší řidič stříbrné toyoty se středočeskou registrační značkou. Tomu policista u radaru naměřil 79 kilometrů na přejezdu a upozornil kolegy, že si ho zřejmě řidič všimnul a chvíli dál v jízdě nepokračoval. Zřejmě v domění, že se po chvíli v hustém provozu ztratí. „To je úplný nesmysl. Jel jsem ani ne padesát. Proti mně jela tři auta a všechna na mne blikala. To bych musel být blázen, abych jel rychleji,“ hájil se řidič. Jeho přestupek včetně fotografie z radaru bude tak postoupen ke správnímu řízení příslušnému městskému úřadu.
Dalším smolařem byl řidič bílé dodávky. Sice jel předpisově, ale bez přední registrační značky. Navíc měl sjetou zadní pneumatiku a trvalo mu, než našel zelenou kartu. A výsledek? Pokuta dva tisíce korun.
„Tohle mohla být smrt v přímém přenosu,“ pomyslím si při pohledu na tři cyklisty, kteří přejíždějí dopravní tepnu jen kousek před přijíždějícím náklaďákem. Lidé jsou nepoučitelní.
Totéž platí i o řidičích dalších, jen o kousek dál u samotného přejezdu. Někteří měli obrovské štěstí, že policisté měřili tentokrát jen v jednom směru, jinak mohlo být chudších mnohem více řidičů. V tom přijíždí včerejší rekordman, radar mu měří 83 na přejezdu a nic na tom nezměnila ani opožděná reakce a svítící brzdová světla těsně před radarem. Nebyl ale včera poslední, kdo musel sáhnout do peněženky.
Policisté se totiž po obědě přesunuli na silnici z Netolic do Českých Budějovic znovu i s radarem.