Ráno opouštíme Rocky Mountains a přejíždíme do NP Glacier. Pozor, stále zůstáváme v Kanadě a slavný stejnojmenný park na americké straně hranice je jen shoda jmen. Místní Glacier se v minulosti chlubil 430 ledovci a místní hovořili o počasí velmi výstižně.


Každý týden tu je minimálně osm dnů špatného počasí. To máme trochu i my a nejsou výhledy. Přesto na sedle zaujmou vojenské kanóny, kterými se střílí cílené sesuvy lavin. Těch tu bývá tolik, že silnice i železniční trať kryjí umělé tunely. A my jsme konečně našli park bez davů turistů.


Na doporučení rangera ve visitku vyrážíme na sedmikilometrový trek pod ledovec. Převýšení okolo 350 metrů, a tak se obouváme, balíme batohy a jdeme. Po dvou stech metrech sedí další ranger u tabulky, kde eviduje místní medvědy. Vysvětlil nám, že musíme jít ve skupině, nevzdalovat se od sebe na víc než tři metry a soustavně vydávat zvuky. Přidal i pár rad co dělat, když nás napadne medvěd. První rada, není důležité, jak rychle běží medvěd, ale jak rychle běží nejpomalejší člen skupiny. A přidává jednu prosbu: „Když uvidíte medvěda, tak ho vyfoťte." Do toho bere do ruky propisku a dělá si do zápisníčku čtyři čárky k naší trase.


Skoro to vypadalo jako recese, ale je mi jasné, že je to krutá realita. Mám už za sebou pár setkání s medvědy z Aljašky, tak to tedy zkusíme. Na prvním kilometru potkáváme další dvě cedule s varováním a dochází nám humor. Ale nikomu se nechce jít hned zpět, tak zvoníme, mluvíme a šlapeme. Občas velmi blízko řece, která tak hučí, že se neslyšíme ani my, natož nějaký medvěd. Ale v hustém lese je viditelnost až sto metrů a zatím jsme neviděli nic.


Další část cesty je ale už nad lesem a jdeme ve vysokém křoví, kde není vidět ani na pár metrů. A navíc, já být medvěd, tak jdu po stezce pro turisty, která je pohodlnější. Tady už fakt skončil humor a přemýšlím, co bych udělal, kdyby… Utíkat nemá cenu, medvěd běží rychlostí až šedesát kilometrů v hodině. V tomhle kopci bych nahoru dal tak tři kilometry, dolů sice o něco víc, ale jen na pár kroků. Pak bych mohl po pádu úspěšně simulovat mrtvého.


Většinou se na cestách na sever na medvědy těším a snažím se o nějakou pěknou fotku. Tady se poprvé modlím, abych ho neviděl, a to ani na dálku. Ale výstup byl zakončen úchvatnou vyhlídkou do údolí, na ledovce a vodopády nad námi. Stálo to za to, ale ještě musíme absolvovat totéž směrem dolů. To už jde rychleji, a když se navíc dostaneme z křoví do vysokého lesa, máme pocit, že už jsme v bezpečí.
Z toho nás ale velmi rychle vyvede medvědí stopa na naší stezce. Takže zase fofrem zvonit a mluvit. Ani nevím, co všechno jsme si řekli, ale po čtyřech hodinách jsme byli šťastní zpět. Jen ranger byl trochu smutný, že si odškrtl čtyři čárky a do kolonky medvěd si napsal nulu. No snad zítra!

Miloslav Martan

Putování skupiny Jihočechů můžete sledovat také na www.facebook.com/miloslav.martan.