Poté, co jsme se rozloučili s výpravou po národních parcích USA jsem si na letišti v Seattlu vyzvedl svou ženu a další dva kamarády a jedeme na deset dnů do Kanady. Pro všechny je to objevitelská výprava, i když tak trochu pracovní. Jedeme prozkoumat novou trasu na příští rok. Před námi je Tichý oceán, Vancouver Island, Vancouver, Whistler, národní parky Jasper, Banff, Yoho, Kootenay, Glacier a spousta dalších přírodních krás. Takže se budeme opět hlásit a určitě se máte na co těšit.


Cestu na Vancouver Island jsme zvolili trajektem z amerického Port Angeles do kanadské Victorie. Plujeme asi devadesát minut a cestou zažíváme nejen proplutí hranice, ale i změnu počasí ze zamračena do jasné oblohy. Přistáváme ve Victorii, která je hlavním městem Britské Kolumbie. Nádherné město je hrdé na to, že je důchodcovskou oblastí a podle toho vypadá i tempo ve městě. Naše první zastávka je u patníku MILE 0. To je nultý kilometr kanadských silnic. Nenapadá mne lepší místo, kde začít putování po Kanadě. Hned vedle je pomník slavného běžce a bojovníka proti rakovině, Terryho Foxe. Nádherná vyhlídka na oceán umocňuje úžasnou atmosféru celého města.


Parkujeme v centru a vyrážíme na procházku k hotelu Emoress, kde se konají slavné čaje o páté. Bývalá britská kolonie se nezapře, ani sochou královny, ani dvoupatrovými autobusy. Starší historii připomíná totemové pole a úžasné muzeum v blízkosti. Je to nádherná vzpomínka na původní obyvatele kmene Squamishu. Přes čínskou čtvrť se vracíme k autu a odjíždíme pryč. Čeká nás tři sta kilometrů do Tofina. Čekal jsem, že to na ostrově pojede, ale opak byl pravdou. Na každém semaforu nám padne červená. Nechápu, že neumí udělat zelenou vlnu a pustit auta v koloně pryč. Časem to ale pochopím, červená vlna je zcela úmyslně, asi aby se důchodci moc nerozvášnili za volantem. Ach jo, skáčeme až do Nanaima, kde se provoz lepší. Nás čeká přejezd napříč ostrovem. Zastavujeme na procházku u vodopádu a přejíždíme dál. Další úsek je oblastí lesních požárů, které sužují západní Kanadu. Auto máme plné kouře, ale požáry nevidíme. Po šestnácti dnech v zemi, kde je vše sladké, dostávám chuť na uzené s kyselou okurkou. Ale to bude muset ještě počkat.
Dnešní cíl Tofino nás překvapil, městečko na konci světa je plné mládeže, která fakt umí žít. Jdeme na večerní procházku, pozorujeme orly bělohlavé a opravdu dlouhý den končíme v rybí restauraci. Paráda, už se těšíme na zítra!

Miloslav Martan

Putování Jihočechů tentokrát v Kanadě můžete sledovat také na www.facebook.com/miloslav.martan.