Peníze až na prvním místě, tak rozhodli vimperští zastupitelé v případě prodeje jednoho z objektů v bývalých kasárnách U Sloupů. Nebylo by to nic až tak zvláštního, kdo by nechtěl vydělat, pokud by ale chátrající budovu neřešili opakovaně.


Přízemní dům s dotčenými pozemky, ve kterém kdysi bývala správa budov a pozemků, chtělo město ještě loni na podzim nejprve částečně využít pro zřízení detašovaného pracoviště městských strážníků. Jenomže se ukázalo, že si při svém záměru opomněli zjistit veškeré legislativní náležitosti a následně přišla nabídka jednoho z podnikatelů v areálu, že by si objekt odkoupil.


Už v té chvíli řešili zastupitelé, za jakou cenu by byli ochotni budovu odprodat. Bylo zjevné, že šroubovat cenu příliš vysoko, by se mohlo obrátit proti městu. V té době upozornil vedoucí odboru hospodářského a bytového Martin Kalous, že objekt je v tak špatném stavu, že by mohl spadnout dřív, než se ho městu podaří prodat. Zůstalo tedy u vyhlášení záměru prodeje a minimální ceny 200 tisíc korun, což byla výše, kterou předem nabídl zájemce o odkoupení. Je to sice cena nižší, než je v místě a čase obvyklá, ale zastupitelé si byli vědomi, že zohledňuje současný technický stav těchto prodávaných nemovitostí a jejich dlouhodobou neprodejnost. Své zřejmě sehrál i fakt, že zájemce o objekt už v kasárnách podniká v sousedství a zmíněný objekt chtěl využít pro rozšíření svých podnikatelských aktivit. I proto další podmínky prodeje nespecifikovali.


Jak se ukázalo, byla to trochu chyba, protože kartami zamíchal další zájemce. Ten se do vyhlášeného záměru přihlásil a nabídl o třicet tisíc korun víc. Rozseknout tento zádrhel se ale zastupitelům v lednu nepodařilo. Pro vyšší cenovou nabídku byli čtyři, pro upřednostnění původního zájemce hlasovalo pět zastupitelů. A tak se rozhodování posunulo na další jednání začátkem března.


Ani pak se ale zastupitelé nedokázali shodnout na tom, kterého z uchazečů o objekt upřednostní. A skutečnost, že se jich na jednání dostavilo jedenáct ze sedmnácti řešení ani trochu nepomohla. Oba zájemci přímo na jednání potvrdili svůj zájem o objekt a krátce vysvětlili, jaké mají s objektem záměry. Zatímco na záměru prvního ze žadatelů se nic nezměnilo, druhý upřesnil, že by objekt rád přestavěl za účelem bydlení.


Zatímco starosta Bohumil Petrášek již při prvním jednání upřednostnil při hlasování vyšší cenovou nabídku, zastupitel František Řehoř trval na tom, že by se neměla směšovat obytná zóna a podnikání a podporoval původního zájemce, který už navíc v sousedství podniká. Kdo koho podporuje bylo zřejmé i z vyjádření zastupitelky a radní Věry Vávrové, která dotazem na historii podnikání a počet zaměstnanců prvního zájemce dala jasně najevo, který z obou uchazečů by mohl u ní mít přednost.


Podle zastupitele Jiřího Caise sice logicky vyplývá upřednostnit zájemce, který už v sousedství podniká, ale přeci jen je tu i vyšší cenová nabídka druhého uchazeče. „Podle mne to dnes opět skončí patem. Spíše bych proto volil jinou formu prodeje," dodal Jiří Cais.


Jako slepá ulička se ukázal i návrh zastupitele Pavla Dvořáka, který navrhoval řešit prodej veřejnou dražbou. A tak se naplnila slova Jiřího Caise. Při hlasování bylo pro původní nabídku sedm zastupitelů, pro vyšší cenu hlasovali tři zastupitelé. Najít shodu na jednom z návrhů se nezdařilo ani při krátkém přerušení jednání a svolání dohodovacího řízení v zákulisí. Nakonec se zastupitelé přece jen dohodli na tom, že opakovaně zveřejní záměr prodeje dotčených nemovitostí s tím, že základním kritériem pro výběr bude navržená cena, když minimální zůstává na dvou stech tisících a záměr kupujícího musí být v souladu s platným územním plánem.