Konal se totiž zápis předškoláků do prvních tříd a byl to tedy den, na který se, jako každý rok, pedagogické sbory připravovaly dlouho dopředu.
Někde měli učitelé počet dětí, které k zápisu měly přijít, spočítaný předem, jinde tajně doufali, že dětí přijde co nejvíce, že budou šikovné, a budou tak moci usednout v září poprvé do školních lavic. Všude však malé předškoláky vítali učitelé s otevřenou náručí a s úsměvem a měli pro ně připraven nespočet zkoušek, které měly prokázat jejich schopnosti, jež jsou při nástupu do první třídy vyžadovány. Nebyly to rozhodně žádné přijímací zkoušky, na ty si děti budou muset ještě počkat alespoň devět let. Základem zápisu je ověřit si základní znalosti dětí, jejich schopnost komunikace v kolektivu, zručnost a všeobecnou orientaci ve světě, který je obklopuje. Na každé z prachatických základních škol pátrali po těchto informacích z trochu jiného konce.
Na základní škole Zlatá stezka vítaly rodiče a jejich malé ratolesti letušky, které je celým zápisem provázely při programu s názvem „Jedna, dva, tři, čtyři, pět, obletíme celý svět“. Stanovišť u tohoto zápisu bylo tolik, kolik je na zeměkouli světadílů, a na každé pomyslné zastávce při letu kolem světa vítali malé předškoláky obyvatelé těchto kontinentů. Představovali je žáci páté třídy, kteří také učitelům pomáhali při zkoušení znalostí dětí. Děti tak mohly navštívit například Indiány a kovboje v severní Americe, domorodce z Afriky, vítali je ale také Eskymáci ve svém iglů a nebo děvčata v Českých krojích, která představovala zástupkyně jedné ze zastávek, která se jmenovala „Česká vesnice“. Nebyla to ale jen zábava, na každé zastávce vyžadovali „domorodci“ po cestovatelích splnění různých úkolů. Někde měly děti přeříkat naučenou básničku, jinde prokazovaly své pohybové dovednosti nebo musely poznat, jaké zvíře je na obrázku, na indiánském totemu zase musely pojmenovat geometrické tvary.
Až po absolvování všech zastávek, v době, kdy byl cestovní pas mladých turistů vyplněn nalepenými letadly, mohli být propuštěni do další místnosti, kde se k nim připojili jejich rodiče.
Svou cestu tak úspěšně zakončil například Erik Vlášek, který se do školy už těší. „Těším se moc. Hlavně na to, až budu umět číst, psát a počítat. Na mém výletě se mi nejvíce líbilo u kovbojů,“ vyprávěl Erik těsně poté, co svůj zápis zdárně ukončil. V první třídě by rád potkal svého kamaráda ze školky. „On ale s rodiči přišel později, takže je ještě u zápisu. Držím mu ale palce a doufám, že se mu to povede, abychom mohli chodit spolu,“ pokračoval Erik Vlášek a dodával, že po školce se mu určitě stýskat nebude. Zápis hrou se líbil i jeho mamince Daniele.
„Určitě to mají moc hezky připravené a já doufám, že to Erik zvládl v pořádku. Určitě byly jeho odpovědi někdy vtipné, až nás všechny rozesmál,“ řekla Daniela Vlášková. Zlatou Stezku prý malý Erik bude navštěvovat proto, že je to nejblíže. „Bála bych se ho posílat někam přes město, tady to je výhodné v tom, že nebude muset přecházet žádnou velkou silnici. Navíc i já jsem chodila na tuto školu, takže s výběrem nebyl problém,“ uzavřela Daniela Vlášková.
Při zápisu bylo jednou z nejdůležitějších věcí zjistit, jak děti dokáží být samostatné. To se ale prý stále více zlepšuje. „Je pravda, že ze školek jsou děti dobře připraveny, a základní věci obvykle zvládají. Právě s jejich samostatností ale bývaly dříve problémy. Jak se společnost vyvíjí, jsou stále samostatnější, zvyklí na komunikaci mezi lidmi a zdá se mi také, že si více důvěřují,“ konstatovala zástupkyně ředitelky základní školy Zlatá Stezka Jaroslava Braunová. Uvedla, že největší tlak při zápisu bývá v pátek, v sobotu už je vše volnější a i nervozita tak spíše doznívá.
„Na zápis jsme se připravovali zhruba týden, a udělali jsme ho v podobném duchu, jako v loňském roce. Musím říci, že ta atmosféra visela ve vzduchu už několik dní před samotným zápisem, učitelky se na to moc těšily,“ uzavřela Jaroslava Braunová.
Podobnou hrou zkoušeli znalosti předškoláků také na Základní škole Vodňanské, kde měli sice méně stanovišť, zato si však pro děti přichystali více úkolů. Také v této škole dostávaly děti před začátkem zápisu jakýsi průkaz, při úspěšné zastávce na každém stanovišti obdrželi razítko, a až s tímto vyplněným průkazem mohli před zápisovou komisi. Projít všechna stanoviště na Vodňanské základní škole bylo pro předškoláky určitě nejtěžší, úkolů totiž bylo opravdu hodně.
První zastavení bylo v improvizované zimní krajině, kde děti prokazovaly základní motorické dovednosti například při zavazování tkaniček či zapínání svetru, cvičily ale také svojí bystrost a samostatnost. Další místností je provázeli žáci osmé třídy převlečení za dopravní policisty, kteří zjišťovali, jak se děti umějí zachovat při dopravní situaci, či zda znají geometrické tvary. Žáci osmé třídy budou od září nad malými prvňáčky bdít a budou se o ně starat vždy, když bude potřeba. A na konci roku s nimi absolvují také společný výlet.
Třetí místností byla tělocvična, kde děti prokazovaly své pohybové schopnosti, a konečně poslední stanoviště patřilo pohádkovým bytostem a interaktivní tabuli, na níž měli předškoláci vybrat a pojmenovat vybraná zvířata.
Zápisem úspěšně prošla řada dětí, mezi nimi i Pavel a Radim Frkovi ze Zdenic. „Každý je šikovný na něco jiného, oba se ale z počátku trochu styděli. Přístup ze strany učitelů byl ale moc dobrý,“ vysvětloval otec dvojčat Pavel Frk s tím, že volba školy byla v jejich případě také jasná, ze Zdenic na Základní školu Vodňanská totiž směřuje více dětí. „Z dojíždění strach nemáme, tahle škola je navíc blízko k autobusu, takže je to asi nejbezpečnější,“ tvrdil Pavel Frk.
Podle zástupkyně ředitelky školy pro první stupeň Jitky Panglové není přesně určeno, co všechno by se při zápisu mělo od dětí vyžadovat. „Na všech školách to ale asi bude podobné, musejí zvládat určování barev, umět se představit, říci svou adresu a další nezbytnosti,“ upřesnila Jitka Panglová s tím, že podobným stylem už připravují učitelé na Základní škole ve Vodňanské ulici zápis do prvních tříd už více než deset let, a letos jim trvalo zhruba tři měsíce, aby přichystali vše potřebné.
Při cestě k zápisu na Základní školu Národní vítaly budoucí prvňáky a jejich rodiče uvaděčky, které je posílaly dále také na různá stanoviště. Tady ale rodiče chodili podle předem určeného časového harmonogramu tak, aby měly učitelky na všechny děti dostatek času. Místo letušek či policistů ovládaly stanoviště na „Národce“ princezny a další pohádkové bytosti. Ty představovaly žákyně pátého ročníku.
I na Základní škole Národní vyžadovaly učitelky od předškoláků podobné znalosti, jako na předchozích základních školách. Děti skládaly puzzle, vybarvovaly obrázky nebo z vybraných písmen skládaly své jméno. Na rozdíl od předchozích škol však potřebné znalosti obohatili při zápisu i rodiče dětí. Celá jedna třída totiž byla připravena pro ně, mohli si v ní prohlédnout všechno základní vybavení, které bude jejich dítě potřebovat při nástupu do školy a výuce v první třídě.
„Jsme na syna pyšní, to je jasné. Na zápis jsme se nijak zvlášť nepřipravovali, tak trochu jsme už věděli, do čeho jdeme, protože sem na školu chodí už také naše dcera. Kdybychom sem šli poprvé, možná bychom trochu strach měli, takhle je to mnohem snazší,“ popisoval své pocity při zápisu syna Pavla Pavel Zeman z Prachatic.
„Školu jsme vybrali hlavně proto, že je blízko, Pavel navíc bude mít blízko i kamarády, které si ve škole najde,“ myslí si Pavel Zeman.
Jako desítky dalších dětí, i jeho syn Pavel vyrazí v září do školy poprvé s taškou na zádech. Zápis totiž zvládl.