Prvně se se zmínkou o této osadě můžeme setkat na soupisu majetku zlatokorunského kláštera z roku 1387.

Po husitských válkách, kdy bylo toto území značně vyrabované, jej, zřejmě ne zrovna poctivým způsobem, získávají Rožmberkové a po nich, v polovině 17. století, společně s celým českokrumlovským panstvím připadne Eggenbergům.

A stejně jako Rožmberkové, i oni dostali nově nabyté území značně poničené, tentokráte válkou třicetiletou, a to v takové míře, že museli mnohé osady zakládat znova. To se týkalo i do té doby převážně českého Jablonce, který osídlili dřevaři ze Štýrska.

V roce 1719 Eggenbergové vymírají a panství opět mění majitele. Přicházejí Schwarzenberkové v roli dědiců a s nimi zlatá léta pro celý region.
V polovině 19. století se Jablonec stává samostatnou obcí a na přelomu 19. a 20. století zde v pětasedmdesáti domech žije 523 lidí, z nichž 513 se hlásí k jazyku německému, jeden k českému. Zbývajících devět obyvatel jsou Židé.

V roce 1904 je zde otevřena poštovna, roku 1941 přeměněná na poštovní úřad, zrušený pak v roce 1947. Přestože Boleticko si v turistických kruzích nezískalo takový ohlas jako nedaleká Šumava, své obdivovatele si našlo.

Knížecí stolec i další vyhlídky lákaly stejně jako dnes. Hostům, kteří se do obce mohli dopravit prostřednictvím vlaku, jenž měl zastávku necelou hodinu chůze od Jablonce, sloužily hostince Jungwirth, Gokner či Ulrich.

V roce 1785 zde byla zřízena lokálie a o dva roky později vystavěna dřevěná kaple. Zároveň s ní jsou položeny základy kamenného kostela, který byl vysvěcen 25. října 1789 k poctě nalezení svatého Kříže. V roce 1857 je Jablonec povýšen na farnost.

Přichází druhá světová válka, poválečný odsun a začlenění obce do vojenského prostoru. Přímo v obci je zřízena tanková střelnice a doposud stojící budovy včetně kostela jsou rozstříleny.

Jaroslav Pulkrábek