"Na Jeleních Vrchách se bude slavit v sobotu 13. května 2023, bude se hrát zpívat, tancovat, bude se také plavit dříví. Na místě si bude možné si koupit studené i teplé nápoje, něco dobrého na zub, něco od masa, ale i domácí sladkosti Kdo si nevybere, nedaleko jsou dva bufety místních. Začátek je ve 12.30 hodin na pódiu na Jeleních Vrchách, vlastní plavební začne o půl třetí," pozval plavební ředitel Hynek Hladík.

V letošním roce je důvod slavit. Je to 230 let od doby, kdy byl plavební kanál doveden až na Jelení Vrchy. Těch kulatých výročí je víc. Třeba v roce 1833 se stavěl Jelení smyk, kterým byl upraven Jelení potok. Hlavní důvod letošních oslav je jiný, Loni počátkem prosince rozhodl Mezivládní výbor pro nehmotné kulturní dědictví UNESCO na svém zasedání v marockém Rabatu o zápisu plavectví dřeva na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. Slaví plavci, kteří udržují tradici starého plaveckého řemesla, až už jde o plavení dřeva svázaného do vorů, nebo o plavení dřeva nesvázaného, jak se to provádělo na šumavských plavebních kanálech - Schwarzenberském, Vchynicko-tetovském či na upraveném Kaplickém potoce, ale i na dalších potocích a řekách nejen v Čechách. Jistě, těsně po zápisu se zvedaly sklenky, ale nejlepším způsobem oslavy je, své řemeslo ukázat. V polovině dubna "ploulo", řečeno jazykem vltavských plavců, jedenáct dní 500 km po Dunaji osm členů plaveckého spolku Schlitacher Flößer.

Symbolicky se k nim 12. dubna připojila dvojice plavců ze Schwarzenberského plavebního kanálu, aby "plouli" z Aschachu do Lince. Na řeky se vydávají na vorech či pramenech plavci z několika plaveckých spolků ve Španělsku, lotyšský spolek bude mít velkou slavnost v polovině května na řece Gauja, plavit rovnané dříví na plavebním příkopu v saském Muldenbergu, to bylo jen několik příkladů. V druhé polovině května se setkají členové Mezinárodní asociace plavců dřeva IATR v bavorském Wolfratshausenu, jeden den poplují na vorech na řece Isar do Mnichova. I tam bude malá delegace plavců od Schwarzenberského plavebního kanálu.

Z historie: Stavba Schwarzenberského plavebního kanálu, který byl tehdy nazýván Vídeňský či Krumlovsko-vídeňský (dřevo jím bylo plaveno z lesů schwarzenberského panství Český Krumlov pro tehdejší císařské hlavní město Vídeň), byla zahájena 4. května 1789. Nejprve, ještě před příchodem císařsko-královské komise, která měla posoudit proveditelnost stavby a doporučit vydání císařského privilegia, se stavěl zkušební úsek 994 sáhů (cca 1885 m) dlouhý, od prvního potoku na povodí Vltavy - Ježová / Iglbach k hlavnímu evropskému rozvodí v revíru Sv. Tomáš. Když komise přišla, viděla, že voda z Ježové teče přes "kopec" (přes rozvodí). Povolení přišlo, císařská Vídeň šumavské dřevo nesmírně potřebovala. Ještě v roce 1789 dosáhla stavba délku neuvěřitelných 21 km - došla k potoku Rasovka nad dnešní Novou Pecí. Do roku 1791 došla k Jezernímu potoku, který vytéká z Plešného jezera, které stavitel kanálu - Joseph Rosenauer využil jako plavební nádrž. V roce 1793 dosáhl plavební až k Jelenímu potoku, do míst, kde je dnes osada Jelení Vrchy, které místní neřeknou jinak než Hiršperky. Dál už Rosenauer nestavěl, kanál zpřístupnil dostatečnou plochu lesa. Až téměř o 30 let stavba pokračovala k bavorským hranicím.