Začíná velký návrat vody nejen do šumavské krajiny

Česko-německý projekt nazvaný Život pro mokřady by si možná zasloužil název Život pro krajinu nebo pro Život pro lidi. Kromě obnovy vzácných biotopů se totiž bude snažit zachránit to, co člověk - ať už z nevědomosti nebo z touhy mít víc a víc - poničil. Bez vody v krajině člověk nevypěstuje jídlo a bez něj a bez vody není život.

Zdroj: Deník/ Tomáš PřibylCo se bude v projektu dělat?

Na německé straně v okolí Haidmühle se budou obnovovat rašeliniště na čtyřech místech. Ochránci přírody se tu budou muset vyrovnávat i s problémy, které tu způsobilo budování infrastruktury pro obce. Například u malé vesnice Langreut se nachází pramenné rašeliniště, nad kterým vznikla v minulosti retenční nádrž.

Jedním z členů projektového týmu v Německu je Karl Kleijn z BUND Naturschutz. „V případě deště nám do této retenční nádrže teče voda, kterou nestačila pojmout kanalizace,“ vysvětlil Karl Kleijn. Dostává se tak do ní i voda plná živin a pak přepadem odtéká dál. Navíc u rašeliniště vznikl v minulosti odvodňovací kanál, který mu odebírá vodu.

Jak nádrž, tak i kanál jsou problém. Rašeliniště potřebuje hodně vody chudé na živiny. Proto je tu v plánu vybudovat potrubí, které vodu z nádrže odvede dál pod rašeliniště a odvodňovací příkop bude zasypán. Bude tu tak potřeba hodně zemních prací. „Jde nám o to, aby se voda, která vytéká přepadem z nádrže, nedostala do kontaktu s plochou rašeliniště,“ dodal Karl Kleijn.

Na české straně je situace jiná

Na Šumavě je součástí projektu 43 lokalit převážně podél hranice s Německem na Klatovsku a Prachaticku. A to většinou v řídce obydlené krajině. Jedno z rašelinišť, které budou ochránci přírody obnovovat, leží přímo na bývalé Železné oponě nedaleko Nového údolí. Tady se v minulosti v rámci odvodnění vybudovaly odvodňovací kanály a koryta potoků se narovnala.

Podle Ivany Bufkové, která má na správě šumavského národního parku na starosti mokřady, bude revitalizace postupovat přesně opačně. „Princip je jednoduchý. Všechny kanály se zablokují a zasypeme je. Používáme dřevěné hráze. A voda, která jimi odtékala, se pak vrátí do přirozených cest. A obnovíme přirozené trasy potoků,“ vysvětlila. Bude na to třeba hodně práce dobrovolníků v terénu i pomoc mechanizace.

Projekt se týká jak rašelinných luk, tak lesních pramenišť i vrchovišť na ploše zhruba dvaceti kilometrů čtverečních. Zasypáno bude muset být přibližně 80 kilometrů odvodňovacích kanálů a do starých koryt se vrátí na patnáct kilometrů potoků. Naplno se projekt rozjede letos na podzim v západní části šumavského národního parku.

Zdroj: Deník/ Tomáš PřibylCílový stav už je na Šumavě vidět

Nejde přitom o první projekt na obnovu rašelinišť na Šumavě. Jak budou mokřady vypadat po revitalizaci, se může veřejnost podívat například na velkém Soumarském rašeliništi u Soumarského mostu na Volarsku. To bylo v minulosti průmyslově vytěženo a obnovuje se postupně už zhruba dvacet let. Nechybí na něm ani naučná stezka, vysvětlující revitalizaci i život rašelinišť.

Dalším místem je třeba lokalita Hučina v Hornovltavském luhu. Tady už je potok ve starém korytu a hladina spodních vod se vrátila na původní hodnoty. A po odvodňovacích kanálech tu není ani stopy. To vše po šesti letech od revitalizace. Toto rašeliniště se nachází hned vedle známé Vltavské stezky vedoucí z Nové Pece do Stožce.

Zásoby podzemní vody se snižují. Obnova mokřadů to může napravit

Projekt Život pro mokřady představuje obnovu typického šumavského biotopu, ale velké dopady bude mít hlavě díky tomu, že vrátí vodu do krajiny, kde stále více chybí. Ovlivní i další místa a bude příkladem, a nakonec i pomůže co se týče vzniku CO2.

Podle Ivy Bufkové ze správy šumavského národního parku ovlivní revitalizace rašelinišť zprostředkovaně i nižší polohy v Jihočeském kraji. „Jednak v pramenné oblasti zadržíme vodu, takže při silnějších srážkách se tu nebude tvořit povodňová vlna. Voda odtud bude odtékat pomaleji. Mokřady také zadrží vodu v době sucha a také ochlazují krajinu a podporují tak, aby v regionu pršelo v kratších cyklech,“ vysvětlila Iva Bufková.

Mokřady navíc mají velký vliv na takzvaný malý vodní cyklus, při kterém se voda vypařuje z krajiny, ale opět se v ní sráží například v podobě mlh nebo rosy, což je dalším přínosem. Projekt má rovněž přinést měřitelná data, která budou příkladem, jak vracet mokřady do krajiny i jinde. „Je to problém, který je řešitelný a je potřeba ho praktikovat i ve volné krajině mimo chráněná území,“ dodala Iva Bufková.

Sucho v krajině způsobuje hlavně změna klimatu, která je neoddiskutovatelná. Počet takzvaných radiačních dnů, kdy je jasno, se zvýšil v posledních letech trojnásobně až čtyřnásobně. A kvůli odvodnění člověkem pak dochází i k tomu, že rašeliniště s nízkou hladinou spodní vody uvolňují do atmosféry velké množství oxidu uhličitého, který je skleníkovým plynem.

Alarmující čísla se týkají hlavně odvodnění člověkem. V celém světě se rozloha mokřadů snížila hlavně ve 20. století na polovinu. V Čechách bylo odvodňování krajiny ještě razantnější, když z milionu a tří set tisíc hektarů mokřadů zbyla jen třetina. A mokřady v šumavském parku byly podle mluvčího správy parku Jana Dvořáka vysušeny dokonce ze sedmdesáti procent. „Výsledkem je narušený vodní režim a nedostatek vláhy. Nejdramatičtěji jsou poškozeny lokality, kde se rašelina těžila průmyslově – Vlčí Jámy u Lenory a Haidfilz poblíž Haidmühle,“ řekl Jan Dvořák.

Projekt má proto poměrně velkou podporu a jeho význam oceňuje i řada představitelů regionu. „Poslední vývoj naznačuje, že bez mokřadů se skutečně neobejdeme,“ řekl například ředitel správy šumavského národního parku Pavel Hubený. „Dnes se stává voda absolutní životní nutností,“ řekl při představování projektu v Novém Údolí předseda Rady NP Šumava Miloš Picek. „Všichni vnímáme, že je potřeba v souvislosti s klimatickou změnou změnit myšlení,“ řekla také náměstkyně krajského komisaře okresu Freyung-Grafenau Helga Weinberger.

Zdroj: Deník/ Tomáš PřibylCo jsou rašeliniště a jaký je v nich život?

Rašeliniště jsou speciální druh mokřadů, který je pro Šumavu hodně typický. Ukládá se v nich rašelina. A to díky tomu, že voda v nich je chudá na živiny i na kyslík a tím pádem vlastně spodní vrstvy rašeliniště konzervuje a život dostává prostor hlavně na jich povrchu.

Dělí se na vrchoviště, která jsou závislá v podstatě pouze na vodě ze srážek a na slatiny, která mají vodu podzemní nebo povrchovou. Pro Šumavu jsou typická slatiniště hlavně s porosty mechů nebo ostřic, ve kterých je málo vápníku. Často na nich rostou i orchideje. Nejčastěji mají podobu rašelinných ostřicových luk, které vznikly na odlesněných místech a byly udržovány tradičním hospodařením jako louky kosené pro stelivo. Stejně tak jsou hojně zastoupeny na Šumavě rašelinné podmáčené smrčiny.

Za zmínku ale stojí zejména horská vrchoviště. Ta jsou ostrůvky severské krajiny na Šumavě a panují na nich poměrně extrémní podmínky. Sytí je hlavně srážková voda a často leží v nadmořské výšce okolo tisíce metrů. Panují zde velké teplotní výkyvy a rozdíl teplot v letních dnech tu mezi dnem a nocí může být až 40 °C. Díky extrémním podmínkám jsou vrchoviště domovem mnoha vzácných druhů rostlin i živočichů. Některé z nich se zachovaly od konce doby ledové.

Rašeliníky v tomto prostředí dokáží neustále dorůstat, zatímco jejich spodní vrstvy odumírají a jsou zakonzervovány v chladné vodě chudé na živiny. Díky tomu se tu vrstva rašeliny zvyšovala. Například na Soumarském rašeliništi měla před vytěžením výšku i devíti metrů. Tato rašeliniště jsou navíc velmi stará, a kromě orchidejí na nich najdete často i masožravé rostliny.

Mokřady, nejen ty šumavské, mají také svůj mezinárodní den, který připadá na 2. února, kdy byla v roce 1971 podepsána Ramsarská úmluva o jejich ochraně. Dnes se k ní připojuje na 160 států.

Projekt potřebuje aktivní účast veřejnosti

Projekt Život pro mokřady je také silně zaměřen na veřejnost a počítá hlavně s její aktivní rolí v obnově rašelinišť. Do roku 2024 je naplánováno padesát dnů, při kterých dobrovolníci budou pracovat na obnově mokřadů. Práce se budou lišit podle lokalit, ale většinou půjde o pomoc s lopatami, krumpáči, kbelíky a kolečky.

Vzniká také výukový program, který bude cílit na školy. V příštím roce by se měl objevit v nabídce školních výletů a exkurzí správy šumavského národního parku. Připravena bude i Velká mokřadní soutěž a veřejnost se bude moct vydat na mokřady také na jednodenní vycházky. Uvidí při nich místa, která člověk nepoškodil, ale i místa poničená odvodněním, a naopak i lokality, které byly vráceny k původnímu životu.

Podrobnosti zájemci o zapojení se do projektu najdou na http://life.npsumava.cz