„Počasí letos opravdu nepřeje, trpí tím kvalita. Na jaře to vypadalo, že bude dobrý rok, ale červencové deště nám přidělaly mnoho starostí. Zatím máme sklizeny ozimé ječmeny a už je vidět, že jsou výnosy zhruba poloviční,“ uvedl předseda prachatické firmy Prima Agri Petr Němec.

Sklízet se nedá

Ozimé ječmeny a řepku olejnou mají sklizené také na Netolicku, začíná sklizeň ozimé pšenice.

Na každém poli ale zůstávají neposečené plochy. „Například řepky jsme měli sklízet přes dvě stě třicet hektarů. Třetina z toho je stále na polích, zkrátka se sklidit nedá. Problémové jsou zejména níže položené lokality, ve kterých se drží voda,“ uvedl František Žáček ze Zemědělského družstva Němčice s tím, že v červenci spadlo na jejich pole za šest dní sto šedesát milimetrů srážek. Pole se z toho ještě nevzpamatovala.

Ovoce Čechy neláká

V Rábíně sklízí kromě polních plodin také ovoce. Ani tady ale není situace nijak růžová. „Třešně jsme již sklidili, hodně jich bylo ale popraskaných a nehodily se ani k průmyslovému zpracování. Připravujeme se na sklízení višní, chybí nám ale odbyt, protože tuzemští zpracovatelé o ně nemají zájem. Proto doufáme, že se nám povede vývoz na západ, kde je spotřeba moštů přeci jen větší,“ vysvětloval rábínský předseda Milan Müller. Podobný problém mají Rábínští také s jablky, která navíc letos postihlo krupobití. „Polovina úrody tak bude muset být průmyslově zpracována,“ zakončil Müller. Největší starosti ale dělají zemědělcům nízké výkupní ceny všech komodit, které jsou na likvidační hranici. „Cena neustále dramaticky klesá, dnes už je pod dvěma tisíci korunami za tunu obilí. To je zhruba tolik, kolik bylo před dvaceti lety. Dnes jsou ale mnohem vyšší náklady. Na úhradu nákladů se používají dotace, ty ale v letošním roce nebudou zřejmě stačit. Raději bychom je využili na nákup nové techniky nebo na vylepšení welfare pro zvířata,“ vysvětlil Petr Němec. V současné době ale mají zemědělci jiné starosti. „Nemáme zkrátka žádnou komoditu, na které by se dalo vydělat. Všechno mizí v sítích obchodních řetězců,“ shodovali se všichni z oslovených předsedů družstev.

Mléko je prodělečné

Tíživá situace je také v podnicích, které se zabývají produkcí mléka. Na Vimpersku již muselo být zrušeno několik provozů, majitelé přecházejí z chovu dojnic na chov masného skotu. Oproti začátku loňského roku jsou výkupní ceny poloviční, pod šesti korunami za litr. Výrobní náklady jsou přitom přes osm korun.

„Dříve to bylo tak, že když byla nízká cena za jeden produkt, mohli jsme ušlé zisky nahrazovat z jiného produktu. V dnešní době ale neexistuje ani v živočišné, ani v rostlinné výrobě komodita, která by nebyla na hranici prodělku. Všechna zemědělská odvětví jsou tedy na ústupu a jsou financována z dotací. Ty potom samozřejmě schází jinde,“ upozorňoval na tíživou situaci předseda Petr Němec. Černá díra, ve které mizí peníze, vzniká podle slov zemědělců v síti obchodních řetězců, které je nutí prodávat za nízké ceny neodpovídající realitě.

Zemědělcům se výroba mléka nevyplatí. Některé podniky tak chov dojnic opouštějí a začínají chovat masná plemena. „Zatím je v našem regionu 58 podniků, které se výrobou mléka zabývají. Šest podobných z Vimperska již muselo skončit, přestala k nim jezdit svozná linka, protože se jí to na takovou vzdálenost nevyplatí. Další podobný krok zvažují,“ uvedla pracovnice veterinární správy. Podle jejích slov zatím nejsou signály, že se situace zlepší. Proto chovatelé začínají s masným skotem. „Chov masných plemen je jednodušší. Dojnice potřebují mnohem větší dohled, časté kontroly zdravotního stavu a kvalitní krmivo. Starat se o ně a prodělávat na tom je neúnosné,“ tvrdil zootechnik Prima Agri František Hodina.

Hrozí likvidace

Pokud se situace nezlepší, bude za krátký čas chov mléčného skotu v regionu zlikvidován. Všechno mléko se tak bude muset dovážet. „Bude to nejspíše z Polska, kde mají lepší dotace. Kvalita mléka odtud je ale nižší,“ pokračovala dále pracovnice veterinární správy v Prachaticích.

Situace je podobná jako v chovu prasat, jejichž stavy poklesly oproti nedávné minulosti na méně než polovinu. Soběstačnost tak nefunguje a produkty musejí být dováženy.
Kvalita výrobku přestává hrát roli, nejsou na ni peníze. „Všichni samozřejmě doufáme, že se situace obrátí k lepšímu. Česká republika je ale malá země, která si ceny nemůže diktovat, změna musí přijít jinde,“ shodují se zemědělci.

Radek Štěpánek