Devět nových bytů, do kterých se budou moci zanedlouho stěhovat jejich nájemníci, si v pátek odpoledne přišel prohlédnout početný zástup především seniorů. Právě jim je totiž nově zrekonstruovaný objekt v centru Volar určen především.


S rekonstrukcí totálně vybydleného domu, který jeho bývalí nájemníci zanechali v žalostném stavu od sklepa po půdu, začalo město Volary zhruba před rokem. Za tu dobu se jak zvenčí, tak především uvnitř změnil objekt skutečně k nepoznání. Devět bytových jednotek je plně bezbariérových, stejně jako celý objekt, ve kterém je výtah a společné prostory s dostatečnou šíří, aby se v nich mohly pohybovat i osoby se zdravotním postižením.


Budoucím nájemníkům je mimochodem uzpůsobeno i místo pro popelnice, které je zapuštěné o zhruba deset centimetrů pod úroveň okolního terénu. To umožní i osobám na invalidním vozíku bez obtíží uložit odpad do popelnice.


Celým objektem mohli zájemci z řad veřejnosti projít v pátek odpoledne prakticky vzápětí, kdy starostka Martina Pospíšilová spolu se senátorem Tomášem Jirsou přestřihli slavnostní pásku a dům s pečovatelskou službou předali k dalšímu užívání. „Nerada příliš chválím, ale v případě této akce si neodpustím říct, že se vydařila na jedničku," adresovala svá úvodní slova dodavatelské firmě Martina Pospíšilová. A nutno říci, že stejná slova chvály si opakovaně vyslechla od všech, kteří si nové bydlení pro seniory přišli prohlédnout. „Moc se to povedlo, hned bychom se sem nastěhovali," byla zřejmě nejčastější věta pátečního odpoledne.


Ne každý z těch, kterým by se nové bydlení líbilo, ale bude mít možnost jej i využít. Přidělení bytu v novém domově má totiž svá přísná pravidla. „V první řadě se jedná o byty určené pro seniory nad sedmdesát let věku, kteří využívají některou ze služeb terénní pečovatelské služby a především nevlastní žádnou nemovitost určenou k bydlení," zdůraznila volarská starostka. Další, kdo může být případně zařazen do seznamu uchazečů, jsou osoby se zdravotním postižením. Ty však budou mít smluvně zajištěn nájem pouze na dobu jednoho roku. V případě, že bude jiný zájemce, který odpovídá základním podmínkám, dostane přednost.


Mezi návštěvníky se v jednom z bytů v prvním patře potkali i dva pánové, kteří prakticky tytéž prostory využívali před půl stoletím. „Tady jsem měl obývák," zavzpomínal Zdeněk Karabec a na chvíli se zasnil při pohledu z oken s výhledem na kostel svaté Kateřiny. „Naproti jsme měli domek, který ale museli zbourat kvůli stavbě nové silnice a sídliště. Začali sundavat střechu, přišel silný déšť a do rána jsme měli celý dům promáčený. V té době se odtud stěhovaly kanceláře státních statků, tak nás do volných prostor během jedné soboty přestěhovali. Nakonec jsem tu bydlel jsem tu šest let, než se dostavělo sídliště a pak jsme se v roce 1961 odtud odstěhovali," vzpomínal bývalý nájemník na dobu, kdy se do tehdejšího bytu stěhoval do prostoru, který opustili zaměstnanci státních statků. Nový vzhled bytů se mu líbí. „Je tu krásné lino, my jsme tu měli na podlaze široká prkna," dodává mezi dveřmi, kterými do místnosti vstupuje při prohlídce Krejsa.


I on má na nový dům šedesát let staré vzpomínky. Ne však jako nájemník, ale právě jako zaměstnanec státních statků. „Tady bývala chodba, vlevo vedle účtárna a napravo kancelář ředitele," vybavoval si Ludvík Krejsa.


Sám dům má zajímavou minulost. Po odsunu německého obyvatelstva se podle Ludvíka Krejsy stal prvním majitelem povozník a majitel pohřební služby Bedrníček. „Bydlel dole, než po pár letech ale skončil, povoznictví už mu nevynášelo, tak odešel za synem do Prahy, který tady dřív hrával fotbal. Dole, když se sem vejde, seděl jeden čas i četník, naproti jsme měli dopravu. Vzadu, jak jsou teď sklepy, bývaly stáje a my jsme tu pak měli statkovou dílnu. Bývala tu i kampelička. Pamatuji si ještě, jak jsme odtud ze shora stěhovali trezor, byl pořádně těžký, ale museli jsme s ním po schodech, žádný výtah," směje se.


Oba, stejně jako ostatní návštěvníci zrekonstruovaného domu, se shodují, že je dobře, že město objekt opravilo. „Byla to ostuda, jak to tu vypadalo, byl to barák hrůzy a stejně tak vypadalo i okolí. Ještě by bylo třeba nechat opravit ten sousední dům," zaznělo při slavnostním otevření poměrně často.


Podle Martiny Pospíšilové město musí nejprve najít potřebné prostředky. „Oprava tohoto domu a jeho přestavba na devět bytů stála skoro jedenáct milionů korun, i když s polovinou nám pomohla dotace. I když budu jen odhadovat, vedlejší objekt bude potřebovat přibližně stejnou částku," zvažuje starostka. Už nyní se ale nabízí využití pro druhý chátrající dům. „Nahoře by mohla být společenská místnost, která se nám už do tohoto domu bohužel nevešla, dole pak další byty," naznačila starostka s tím, že plány má město i s úpravou okolí obou domů. „Rádi bychom tu vytvořili prostor se cvičebními prvky pro seniory a odpočinkovým mobiliářem," doplnila Martina Pospíšilová.