Potkali se jednoho májového dne pod vrcholem Třístoličníku, a tak nějak si padli do oka. On statný horal, kterému nedělalo problém třikrát v týdnu vyšlápnout na nejvyšší šumavský hřeben, a to během jedné noci jak z Čech, tak z Bavor. Ona s tvářičkou líbeznou jak jarní vánek. Chalupu měl Sepp sice tak akorát na spadnutí a víc nic, jenže tohle zamilované víly tak nějak neřeší. Jedné noci měl Sepp smůlu a při cestě z Bavor narazil na finance. Až do rána si spolu hráli na schovávanou a jen tak tak neskončil mladý pašerák v šatlavě. Není divu, že po tom nočním dobrodružství už neměl ani sílu ani chuť na dostaveníčko s vílou a místo aby se vypravil k Plešnému jezeru, zůstal hezky doma. Víla se trápila, avšak když jí vše na druhý den povyprávěl, odpustila mu a navíc přidala dárek, který by ho měl podobných nepříjemností nadobro zbavit. Na krk mu pověsila váček z hebké veverčí kožešiny a v něm zlaté smrkové semínko. Až na něj budou financové číhat příště, stačí si pomyslit a promění se v mladý smrček. Až nebezpečí pomine, vrátí se mu jeho statná chlapská podoba. Kouzlo to bylo k nezaplacení. Sepp už se nemusel po horách plahočit v noci a riskovat, že si na nějakém srázu zlomí vaz.

Financové zuřili, posílili hlídky a vartovali ve dne v noci, ale na Seppa byli krátcí. Sepp pašováním vydělával víc než jiní a neuplynul ani rok a za zlaťáky z paše si opravil chalupu, od vrchnosti koupil louku, i na kravku zbylo. A teď začal kolotoč! Jestliže o chlapa, co se po nocích courá v lese a má jen chalupu na spadnutí žádná nestála, o Seppa s opraveným stavením, s dobytkem, kusem louky i pravidelným příjmem, se začaly holky z celého kraje prát. A není divu, že jej jedna vdavekchtivá krasavice odněkud ze Slunečné nakonec uhnala. Však i Sepp musel uznat, že vztah s vílou stejně nakonec k žádnému pořádnému závěru nepovede.

Víla je sice stvoření nadpřirozené, ale v podstatě je to ženská jako každá jiná. O pletkách jejího milého se dozvěděla od zlomyslných strak a poté, co si trochu pobrečela a její milý se víc jak dva měsíce neukázal, došla jí trpělivost. A když příště Seppa pronásledovali financové, počkala si na jeho proměnění, a ze špičky jednoho znenadání zde vyrostlého smrčku sundala malý kožešinový váček. Sepp se už domů nikdy nevrátil a říkalo se, že si jej nějaký hajný spletl s pytlákem a mrtvolu kdesi zahrabal. Ale jen víla a teď i vy víte, jak to tenkrát vlastně celé bylo.

Jaroslav Pulkrábek