Ačkoliv je velmi brzy a někteří vůbec nespali, je ve všech očích cestovatelské nadšení ze začínající cesty. Odlétáme přes Amsterdam do Seattlu a čeká nás cesta po severozápadu USA.


Cesta ve znamení čísla 16. Právě tolik nás je a naše cesta bude trvat také 16 dnů. A při drobné rekapitulaci svých cest zjišťuji, že je to i moje šestnáctá cesta do USA a Kanady. Tak hurá na to.


Let do Amsterdamu je zcela v pohodě a za chvíli jsme na místě. Zato přestup se stal zkouškou trpělivosti. Postupně nás čeká pět kontrolních stanovišť, některá jen pár metrů vedle sebe a všude mají spoustu otázek. Základní zní, kde budeme v USA spát první noc. Na to odpovídáme hned několika úředníkům za sebou. Kontrolují nám pasy, rezervace ubytování, vouchery na pronájem aut a nakonec i foťáky. Opravdu kontrola, jakou jsem zatím v Evropě nezažil. Z Ameriky je známe, ale tady hodně překvapili.


S obavou jsem čekal další zpřísněné kontroly v Seattlu, ale tam jsme byli odbaveni za pár minut. Američané přesunuli důkladné kontroly už do Evropy. Ale radost z rychlého odbavení je rychle pryč. Chybí nám jeden kufr. Je v něm spacák, stan, karimatka a oblečení na celou cestu. A nikdo neví, kde se fláká. Necháváme úředníky hledat a jedeme zajistit nákupy a první ubytování.


Teplota se blíží k 30 stupňům, tak užíváme krásny kemp a večerní pohodu. No, nebo vlastně ranní, protože většina z nás má ještě evropský režim a jsme tady minus 9 hodin. Večer jsme ještě udělali marnou jízdu na letiště, ale kufr není a nikdo netuší, kde je. Dostali plán naší trasy a seznam našich motelů. Prý nám ho přivezou, až ho najdou. Tak se sázíme, kdy nás dojede.


Jak to dopadlo s kufrem a naší celou cestou po národních parcích, se dočtete v dalších dílech. Zítra nás čeká NP Mount Rainier, tak se opět ozveme.

Miloslav Martan

Putování skupiny Jihočechů po severozápadu USA můžete sledovat také na www.facebook.com/miloslav.martan.