Novodobá tradice Běhu svobody po Zlaté stezce byla založena v roce 2019 u příležitosti třiceti let pádu železné opony. Zvlášť v dnešní době je každému jasné, že svoboda, demokracie a mír samotný není takovou samozřejmostí, za kterou jsme ji ještě před méně než dvěma lety pokládali. Zástupci z obou stran hranice i tento nadčasový důvod běhu zmínili.

Na startu vytrvalé běžce pozdravil a dokonce kousek první etapy doprovodil starosta Prachatic Jan Bauer a bavorskou, obec Grainet zastoupil místostarosta Willy Ilg. Ve Volarech, které také Běh svobody podporují, přišla běžce ve se „svém“ městě přivítat starostka Martina Pospíšilová. O občerstvení zhruba v půli trasy, sponzorsky připravil pan Maxa ve stylové soumarské hospodě na Soumarském Mostě. Po vydatné polévce a většinou malém pivu občerstvení jedinci stoupali v další etapě štafetového běhu do Českých Žlebů, které byly v době totality poslední osadou před fyzickou železnou oponou.

Vladislav Toman posílá ze svých cest pohlednice. Jednu z nich má i František Binka.
Z Čech na Pamir a zpět. Šestnáct tisíc kilometrů Ládi Tomana za čtyřicet dva dní

Zemskou hranici překročili další běžci na hraničním mostě přes Mechový potok. I na bavorské straně kopírovala trasa co nejvíce historickou Zlatou stezku a na jednom z nejtěžších úseku vystoupala na nejvyšší bod celé trasy, na horu Sulzberg do 1 146 metrů nad mořem. Sestup do cílové obce Grainet znamenal více než čtyř set metrové klesání, a to v rychlém tempu za necelou půlhodinu.

Na konci trasy předali běžci symbolický štafetový kolík zástupci obce Grainet, odkud by měl být opět přinesen zpět do Prachatic v roce 2024. Organizátoři běhu svobody, Jan Kocourek a Josef Štemberk z Prachatic, byli na místě ubezpečeni o významném poselství česko-německého běhu a i pro dnešek unavení ale šťastní běžci se těší na další společné zážitky. Sport a přátelství patří k sobě stejně jako mír a lidé ze všech zemí světa.

S přispěním Josefa Štemberka