„To mám žít ve sklepě nebo v kočárkárně,“ ptá se nájemnice městského bytu o velikosti 1+1.

Ani jí, přestože ještě chodí do zaměstnání, se zvýšení nájemného nelíbí. „Když jsem se sem nastěhovala, platila jsem kolem dvou stovek, teď je to mnohonásobně víc. Jen od roku 2006 do letošního roku vzrostlo holé nájemné téměř dvojnásobně. Přitom máme pořád ještě stará dřevěná okna, dům není zateplený a o rekonstrukci bytového jádra si můžeme nechat jen zdát. Neřeknu, kdybych bydlela někde, kde je to všechno vyměněné, ale za co mám platit takové peníze,“ znala by ráda odpověď.

V současnosti činí její výdaje na bydlení téměř 4,5 tisíce korun. „Od nového roku by se mi to ale zvýšilo zhruba o dvanáct stovek. A to počítám s tím, že se nezvýší elektřina, teplo a voda. Zatím to zvládám, ale za rok jdu do důchodu a už teď je jasné, že budu brát měsíčně kolem deseti tisíc korun,“ dodává a v duchu počítá, kolik jí zůstane na běžné výdaje. Je to bohužel až příliš jednoduchá matematika.