Uctít si památku vojáků, kteří položili svůj život ve dvou světových válkách, bylo smyslem pietního aktu při oslavě Dne válečných veteránů v Prachaticích. Komu ale patřila druhá část piety, není až tak jasné.


Zástupci armády, vojenských důchodců, města a dalších organizací se nejprve poklonili u památníku obětí první světové války a následně přešli k hrobu, u něhož si uctili památku padlých ve druhé světové válce. Symboliku aktu kazí jen fakt, že alespoň podle nápisu na náhrobku tomu tak není.


Zlatá písmena na pomníku totiž říkají, že pietní místo nemá s druhou světovou válkou nic společného, ačkoliv vojákům padlým právě v ní měl být na tomto místě akt věnován. Z nápisu se ale dočteme, že je věnováno: Památce 33. ruským vojínům zde pohřbených za světové války 1914 – 1918. Věnuje město Prachatice 1966.


Starosta Martin Malý připustil, že si této nesrovnalosti nikdy nevšiml. A podobně je na tom i místostarosta Robert Zeman. Ani on si neuvědomuje, že by existovala nesrovnalost mezi textem na náhrobku a pietním aktem věnovaným veteránům jiného válečného konfliktu. „Vybavuji si, že je tam věnování třiatřiceti Rudoarmějcům. A není to tam jen špatně napsáno," přemýšlel místostarosta Zeman s tím, že pomník byl nedávno opravovaný. „Zřejmě to tedy bude správně a památník k druhé světové válce asi na hřbitově nemáme. Nicméně si myslím, že to nic nesnižuje na pietě, podstatné je, že si takovou událost připomeneme, i když to asi není ideální," připustil Robert Zeman. „Kdyby byla jen taková nedorozumění, byl bych spokojený," dodal.


Místostarosta Robert Zeman se nemýlil alespoň v tom, že na prachatickém hřbitově, byť i zde jsou pochovány oběti z druhé světové války, jim věnovaný památník tady není. A tak jediné, co dnes jejich památku připomíná, jsou širší travnaté plochy mezi řadami hrobů v horní polovině hřbitova pod vstupní branou od Svatopetrské cesty.


Text na pomníku věnovaný památce na ruské vojíny z první světové války, kteří pravděpodobně patřili mezi válečné zajatce pochované na hřbitově stejně jako dalších sto nejrůznějších národností, pochází údajně ze sedmdesátých let. Podle Jiřiny Dolejškové z Městského úřadu Prachatice, která v minulosti měla na starost agendu související s městským hřbitovem, byl text nápisu schválen rozhodnutím dřívější rady Městského národního výboru v Prachaticích. „Kdo byl v té době předsedou národního výboru, si nevzpomenu, ale zřejmě se nikdo nezabýval obsahem textu právě proto, že se jednalo o rozhodnutí rady a že by se následně případně mohl upravit," domnívá se Jiřina Dolejšková.


Návrh na změnu nápisu na náhrobku, která by více odpovídala skutečnosti a zahrnovala nejen ruské vojáky, ale také oběti jiných národností z první, ale také z druhé světové války, do současnosti nikdo nepředložil. Poslední iniciativa, která se týkala pietních míst a válečných hrobů, je z počátku devadesátých let. Ta měla ale spíše za cíl zjistit aktuální stav válečných hrobů v souvislosti s novým vývojem mezinárodních vztahů tehdejší České a Slovenské Federativní Republiky vzhledem k otevření hranic. V té době totiž začali příbuzní zejména z Německa pátrat po místech odpočinku válečných obětí. „Myslím si, že všichni tak nějak prostě respektují stav, jaký je," dodala Jiřina Dolejšková.


Pietní místo, stejně jako všechny válečné hroby, je v majetku města Prachatice a také v jeho péči. Je tedy na radních, zda vůbec navrhnou a případně schválí změnu, která by vedla ke změně odpovídající více historickým faktům. A změnu by si mimochodem zasloužil i celkový stav pietního místa, které už poznamenal zub času.