V pondělí před osmou hodinou ráno nejen před Základní školou v prachatické Vodňanské ulici panoval „cvrkot“ jako naposledy 10. března. Děti z prvního stupně mohly zpátky do lavic. I když před školou bylo rušno, byl to tak trochu zvláštní začátek výuky po nouzovém stavu.
Na první stupeň ve Vodňance v běžném školním roce chodí dvě stovky školáků. Do upravené výuky se přihlásilo sto šedesát z nich. Na Vodňance je třináct skupin. Z rozvrhu dětem vypadly všechny výchovy. Do výuky na prvním stupni zapojila Petra Sandanyová, ředitelka školy, i některé učitele druhého stupně. Standardně je ve škole na prvním stupni jedenáct tříd. Děti se učí jen matematiku, český jazyk, vlastivědu a přírodovědu. V případě, kdyby byly děti unavené, mohou s nimi učitelky ven. Ale jednotlivé třídy se musejí vystřídat. „I na zahradě ale má každá skupina vyčleněné své sektory,“ vysvětluje Petra Sandanyová.
Skupiny se nesetkají
Děti jsou rozděleny do skupinek maximálně po patnácti. Každá skupinka má svou učitelku a až do konce školního roku se na jednotlivých týmech nic nezmění. „Bylo to organizačně dost náročné. Část dětí je u hlavního a část zase u vchodu ze dvora. Každá skupina má přesný čas, kdy tam mají stát a vyzvedává si je jejich učitelka. Skupiny se nesmějí setkat,“ popisuje u vchodu Petra Sandanyová, zatím co paní učitelky čekají na své dětské týmy a vybírají od nich podepsané potvrzení o bezinfekčnosti.
Stejně jako před dvěma týdny s deváťáky muselo vedení školy přesně naplánovat, kdo kdy může využít toalety. „Máme prostě rozpisy i na přestávky,“ ujišťuje ředitelka školy s tím, že jejich sestavení bylo jen o něco málo jednodušší než sestavit rozvrh pro všechny třídy na celý školní rok.
Pomohlo město
Po skupinkách pak odcházejí děti do svých tříd, ještě před tím ale musejí jeden po druhém použít dezinfekci na ruce, která je přímo v šatně. „Ruce si umyjí až ve třídě,“ ujišťuje paní učitelka Jana Beyerová a, i když běžně vyučuje druhý stupeň, odvádí si svou malou skupinku.
Dezinfekce je ve škole na každém kroku. O zajištění prostředků, aby vůbec mohli fungovat, se postaralo město. Škola zatím neplatila vůbec nic, i když počítá, že nějaké finance to bude stát. „Dezinfekce i všechny další potřeby jsme dostali. I mechanický stojan u vstupu do budovy. Město nás vybavilo a máme i zásobu,“ řekla Petra Sandanyová. Ve škole nechybí ani zásoba roušek, tu škola dostala od švadlenek z Chrobol.
Peklo pro uklízečky
Největší šrumec je to pro paní uklizečky. „Mají vlastně hadr trvale v ruce,“ popisuje ředitelka z Vodňanky. Po skončení každé přestávky leští nejen podlahy, ale také kliky a vlastně všechno, s čím by mohly děti přijít do styku. Školní toalety jsou zvláštní kapitola – ty se umývají neustále.
Školní jídelna je rozdělena na tři sektory, které jednotlivé skupinky využívají střídavě, aby paní uklízečky vůbec stihly prostory důkladně dezinfikovat. „Vaříme jen jedno jídlo. Nepřipravujeme svačiny. Tak to zůstane až do konce školního roku,“ ujišťuje ředitelka.
Vstup zakázán mají děti také do tělocvičny. Tam mohou jen sportovní skupiny, které si prostor tělocvičny pronajímají. „Po použití tělocvičny sportovci musejí sami tělocvičnu dezinfikovat. Není v našich silách po každém využití prostor uklízet,“ řekla na závěr Petra Sandanyová s tím, že jich není mnoho, ale chodí.