„Nebyl to žádný masakr, byl to boj proti nepokojům,“ vyjádřil se anonymní pisatel na jednom z panelů. „Nesmysl,“ píše někdo jiný. „Je to jednostranné a neobjektivní.“

„Tento projekt by v žádném případě neměl vyznít jako urážka, je to edukativní výstava a měla by tak vyznít jak pro nás, tak pro naše čínské přátele, protože otázka masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 nemůže být v Číně otevřena,“ upozorňuje sinoložka z Karlovy univerzity Kateřina Procházková, která se zapojila do projektu Sinopsis, který je pořadatelem této výstavy.

„Dodnes se nevysvětlilo, kolik lidí na náměstí a v jeho okolí tehdy zemřelo, dodnes není možné v Číně o této události mluvit. Na čínském internetu a v čínských médiích to je jedno z nejcenzurovanějších témat. Právě proto má tato edukativní výstava téma otevřít, jak pro nás, tak pro čínské turisty.“

Český Krumlov je po Praze, Ostravě a Plzni čtvrtým městem, které výstavu spolupořádalo. „Jsme velmi rádi, že ji tu můžeme přivítat a hostit,“ říká k výstavě starosta Českého Krumlova Dalibor Carda. „Doufám, že nevyvolá nějaké negativní reakce, i když jednu už jsme zaznamenali. Mladý člověk, narozený po roce 1989, se ohradil, že až nám podnikatelé přinesou méně daní kvůli tomu, že jsme tady tuhle výstavu udělali, tak se budeme divit. To je pro mě něco nepochopitelného.“

Marek Hilšer vysvětlil, co k výstavě váže jeho osobně: „Lidé se často ptají, proč bychom se měli zabývat něčím, co se odehrálo tisíce a tisíce kilometrů daleko od nás a navíc před třiceti lety. Vybaví se mi pokaždé události u nás v roce 1968, které zažili naši rodiče a i mnozí z nás. Byla to doba, kdy jsme se nadechli k nějaké svobodě, ale tanky snahu udělat naši společnost v něčem lepší také zadupaly do země. Byl bych rád, abychom si mohli o demokratizačních snahách v Číně povídat tak, jako si povídáme o sametové revoluci. To, co se v Číně děje i dnes, se neodehrává tak explicitně, jako na těchto snímcích, ale za oponou. Jsme svědky takzvané převýchovy statisíců lidí v internačních táborech, zločinných transplantací orgánů či událostí, které se teď odehrávají v Hongkongu. Je třeba si to připomínat. Výstava by měla být i závazkem k tomu, že bychom se měli brát za utrpení lidí, které prožívají kdekoli jinde. Ten, komu je lhostejné utrpení cizích, se nestará ani o pomoc lidem vlastním.“

Senát na návrh právě Marka Hilšera přijal na jaře usnesení k Petici za ukončení genocidy praktikujících Falun Gong páchané čínským režimem. „Usnesení bylo jedinečné v tom, že se staví konkrétně k otázkám porušování lidských práv v Číně. Máme důkazy o tom, že se tam odehrávají zločinné transplantace orgánů, je z nich obyčejný byznys. Tady bychom ani nevěřili tomu, že je něco takového možné. Není to nic vymyšleného, jednal o tom i tribunál v Londýně,“ vysvětluje senátor.

Dalibor Carda dodává, že rada města s reakcí na nabídku, jestli chce Krumlov výstavu realizovat, neváhala. „Výstava mluví sama za sebe. Mediální kampaň v Číně je jednoznačná: my to udělali správě a ti, kteří tam byli, se provinili.“