S nadějí jsme očekávali návrh zonace, který přinese rozsáhlé a scelené přírodní zóny, což je celosvětový úzus národních parků. Návrh však tuto změnu přináší jen velmi váhavě, rozsah bezzásahových, tedy přírodních zón zůstává víceméně nezměněn a jejich rozšíření se nezávazně odkládá. Dostupná aktuální data získaná v terénu a zpracovaná předními českými přírodovědci přitom prokazují, že již nyní je možné přírodu ponechat svému vlastnímu životu na více jak polovině území parku. S novým návrhem zonace se vytrácí i koncepce směřování dalšího vývoje parku, neb po jejím schválení zůstane rozsah zonace zafixován na dalších 15 let. Přitom není vůbec jisté, zda po těchto 15 letech připadne alespoň nějaká část zóny přírodě blízké do zóny přírodní. Kam se podělo ono směřování ke zvyšování onoho podílu bezzásahovosti tak, aby NP Šumava zůstal zařazen ve II. kategorii dle IUCN? Vždyť čtvrtina z celkové rozlohy za čtvrt století existence parku opravdu není mnoho. Jsou to pouhé dvě setiny rozlohy České republiky. Jak málo to je, si uvědomíme, když ze statistik zjistíme, že zastavěná plocha v celé republice je 160 větší.

Pokud se podíváme k našemu staršímu sousedovi, do Národního parku Bavorský les, vidíme, že zde mají jasnou koncepci a že rozšiřování bezzásahových zón je možné.

Dnes je nejen z přímého kontaktu, nýbrž i z leteckého pohledu jasné, že si příroda dokáže poradit i s větším škůdcem, než je lýkožrout, totiž s činností lidskou. Obnova přírody, jak na Šumavě vidno, funguje, teď by bylo dobré ještě obnovit lidskou důvěru v ní.

Věříme, že tento požadavek vědecké obce i nás běžných obyvatel a návštěvníků Šumavy bude vyslyšen a podaří se šumavské přírodě prosadit důstojný prostor.

Za spolek Šumava domovem, z. s.bIng. Jiří Včelák (předseda)

S vyjádřením souhlasí a navrhované změny strategie podporuje dalších 25 šumavských spolků a organizací.