Vaření ji baví, do soutěže Recept na bohatství ji ale přihlásila její sestra. V soutěži se prezentovala dvěma typy medového dortu, typického arménského sladkého pokrmu. Jasmína Alexanjan mnoho let bydlí v Prachaticích, do České republiky se přistěhovala s rodiči v jedenácti letech. A i když umí bezvadně česky, své děti učí i arménštině. Vaření nebere jako povinnost, ale jako odreagování.

Jak jste se vlastně do soutěže přihlásila?
Vlastně jsem se nepřihlásila sama, udělala to moje sestra. Zřejmě si myslela, že máme natolik zajímavé recepty, že bychom s nimi mohli vyhrát. Ani jsem se na ni nezlobila, byla to pro mě samotnou zajímavá výzva.

V čem vlastně soutěž spočívala?
V prvním kole, které bylo vlastně castingem, jsme představili recept, kterým jsme chtěli zaujmout. V dalším kole jsme v kuchyni luxusního pražského hotelu pokrm sami připravili a ohodnotila ho porota. Další kolo spočívalo v tom, upéci od každého receptu sto kusů, v mém případě medového dortu, a porota hodnotila, zda dokážeme udržet kvalitu i u většího množství výrobků. Za tu dobu jsem byla třikrát v Praze a Bratislavě, v Kutné Hoře a dalších městech.

Propláceli vám nějakým způsobem cestovní náklady?
Bohužel ne, to mi na té soutěži připadalo trochu hloupé a bylo to dost finančně náročné. Nakoupili nám vždy jen suroviny na přípravu pokrmů.

Kolik bylo vlastně v soutěži přihlášeno soutěžících?
Do soutěže se mohli hlásit zájemci v sedmi kategoriích – hlavní chod, polévka, mezinárodní kuchyně, národní kuchyně, dorty a podobně. Z každé této skupiny vybírali vítěze. Zároveň byla ale soutěž rozdělena na Českou a Slovenskou republiku. Z každé republiky na závěr vybrali sedm vítězů a ze čtrnácti vybírali znovu sedm lidí, kteří se zúčastní závěrečného finále. To bude někdy v polovině prosince. Tam jsem sice nepostoupila, ale v rámci České republiky jsem v kategorii dortů zvítězila.

Měla jste možnost seznámit se s dalšími soutěžícími? Co vám soutěž dala?
Na castingu nás bylo opravdu hodně, ale pokaždé jsem se potkávala s dalšími v kategorii dortů. Druhý soutěžící, který ve skupině dorty reprezentoval Českou republiku, byl shodou okolností původem také Armén, který dnes žije v Ostravě. Rivalitu jsem nijak neregistrovala, bylo to vše spíše příjemné.

Medový dost je vlastně takové arménské národní jídlo. Proč jste si vybrala právě tento dort?
Opravdu je medovým dortem Arménie proslavená, je to ale něco podobného jako v Čechách štrůdl. Každá rodina ho peče jinak a má vlastní recept, dva medové dorty nikdy nechutnají úplně stejně.

Čím se ještě arménská kuchyně od té naší liší? Nechybí vám někdy?
Myslím si, že v Arménii je více tradičních původních jídel. Velkým rozdílem je to, že arménská kuchyně klade důraz na větší druhovou pestrost ovoce a zeleniny, ale troufla bych si říci, že i masa. V Čechách je hlavní vepřové a hovězí, v Arménii je hodně důležité skopové. Donedávna se tady některé druhy zeleniny těžko sháněly, přitom v Arménii jsou úplným základem. Například lilek, granátová jablka nebo kaki, Tady to dlouho znali jen zcestovalí lidé.

Vyhovuje vám kvalita granátových jablek a kaki, které se k nám dováží?
Abych pravdu řekla, to co se u nás prodává, je buď nezralé, nebo nekvalitní. Je to nesrovnatelné. To, co se prodává v obchodech tady, má ke kvalitnímu granátovému jablku daleko. A co se týče kaki, je velmi často nezralé a když do něj kousnete, je kousavé. Naopak by mělo být co nejměkčí. Většinou, když přijdu do obchodu, vybírám si plody, které tam ostatní nechali, protože jim připadaly příliš měkké. Je těžké někomu vysvětlit, že to, co je tvrdé a stejnoměrně barevné, není nejkvalitnější.

Jasmína Alexanjan
Narodila se v Arménii, v jedenácti letech se ale s rodiči přestěhovala do České republiky, kde žije přes dvacet let. V současné době se stará o svou roční dceru, druhé dceři je osm let. V soutěži TV Barrandov Recept na bohatství představila dva typy medového dortu s upravenou recepturou.