Jak s odstupem hodnotíš své rozhodnutí přestěhovat se ze severních Čech na Šumavu? Co ti to dalo a naopak vzalo?
Tato otázka tak trochu svádí k tomu srovnávat hektický život ve velkém městě s poklidným plynutím města malého. Srovnávat měsíční krajinu severočeských dolů se zeleným srdcem Evropy. Srovnávat v podstatě nesrovnatelné. Proto bych se z konkrétní odpovědi malinko „vykroutil“. Město Most mám zarostlé ve všech pórech svého těla. Je to mé rodné město, mé dětství mé mládí a velká část mé dospělosti. Jsou to mí rodiče, prarodiče, prostě rodina i přátelé. Severní Čechy a zejména Krušnohoří, přestože z pohledu návštěvníků se jedná o průmyslem smrdící krajinu, mám stále nostalgicky rád. Stěhování na Šumavu nebylo plánované, byl to rychlý a impulsivní střih v našem životě, a donutil nás k tomu dlouhodobě se zhoršující stav okolí našeho bývalého bydliště a pocit bezmoci tyto věci nějakým způsobem řešit. Volary mi nabídly práci i bydlení a Šumava byla obrovským bonusem, který jsem vlastně ani nečekal.
Život ve Volarech je tedy takovým druhým dílem mého života. Stejně hodnotným a stejně naplňujícím, jako byl díl první. A proto nechci srovnávat. Žiji naplno a zajímám se o věci kolem sebe. Pocit mostecké bezmoci mě však přivedl k touze se více podílet na tom, jak bude příběh mé životní knihy vypadat. Proto jsem založil občanské sdružení, proto jsem se začal zajímat o komunální politiku, proto se veřejně angažuji.

Patříš k „otcům zakladatelům“ webových stránek volary. eu. Jaké s nimi máš plány?
Takovým neoficiálním mottem našeho sdružení je „ukázat světu Volary a Volarům svět“. Proto vlastně vznikl Informační webový portál volary.eu. Vznikl z potřeby přinášet aktuální informace místním občanům a zároveň nabídnout co nejvíce zajímavých tipů pro návštěvníky a turisty. Prostě se snažíme tvořit takové virtuální informační centrum pro Volarsko. Celé to funguje s podporou města, za což samozřejmě děkujeme.
Naší snahou do budoucna je zapojit do tohoto projektu více lidí. Lidí, kteří si všímají věcí kolem sebe. Lidí, kteří mají potřebu se vyjádřit. Lidí, kteří fotografují. Lidí, kteří se chtějí podělit o své zkušenosti. Rádi bychom oslovili mladé lidi a vzbudili v nich zájem o věci veřejné a také se od nich chceme dozvědět jejich úhel pohledu.

Co tě přivedlo k pořádání festivalu Expediční kamera? Komu je festival určen?
Jako člověk, který rád cestuje a své zážitky rád sdílí, jsem se stal členem cestovatelského klubu Hedvábná stezka, což je občanské sdružení, které spojuje přátele cestování, dobrodružství, outdoorových sportů a dalekých krajů. A právě toto sdružení stojí za celým festivalem. Filmy čerpáme především od našeho partnera Mezinárodního horolezeckého filmového festivalu v Teplicích nad Metují .
Naší snahou je oslovit co nejvíce lidí. Festival se rozdělil na jarní a zimní část a portfolio filmů se tomu adekvátně přizpůsobuje. Rádi bychom představili širokou škálu outdoorových zážitků a možností. Nejen pro zkušené cestovatele, či sportovce, ale i pro ty, co nevytáhnou paty z domova. Festival letos navštívil 111 měst v celé republice.

Máš za sebou už tři ročníky tohoto festivalu ve Volarech. Co chystáš dál?
Předpokládám, že se nám bude dařit a budou další ročníky Expediční kamery. V létě bychom pak chtěli opět vyzkoušet improvizované plátno na boku budovy volarského kina, které je momentálně uzavřené. Rádi bychom tu uspořádali první autokino ve Volarech. Zatím řešíme technické možnosti. Uvažujeme také, že krom expedičních filmů uspořádáme promítání dokumentů z festivalu Jeden svět. Plánů je hodně, jen jestli se najdete dostatek času…

S kolegou Romanem Kozákem jste pověstní svými drifty. Zajímá mě web driftujeme.vesele.info. Co vás vedlo k založení tohoto webu? Co pro tebe vlastně znamená cestování?
Tento web je takovou nadstavbou našeho cestování. Jak se říká – sdílená radost je vždy radostnější. Z každé naší cesty si krom fotografií dovezeme spousty zážitků, dojmů a stalo se takovou tradicí, že každý z nás napíše svou verzi, svůj pohled na právě ukončenou cestu. Původně se jednalo o jakýsi soukromý palubní deník, ale nakonec jsme si řekli, že by to třeba mohlo i někoho bavit. Nejsou to tradiční cestopisy, a nejsou to průvodci. Jsou to příběhy, jsou to fabulace, je to realita a zároveň iluze. Bavíme se tím mezi jednotlivými cestami.
A co pro mě znamená cestování? Tak je to především odpočinek. Reset centrálního nervového systému. Naprosto jiné starosti oproti všednímu životu. Začíná to plánováním. Už to je první možnost jak rozlámat realitu. Mapy, nové informace, skládáte mozaiku. Místa, lidé, počasí, vzdálenosti, možnosti. Těšíte se a tato radost je entropií v běžném řádu věcí. Pak samotná cesta. Drift. Únava i euforie. A pak vzpomínání. Rekapitulace. A už zase plánování… Tak to je pro mě cestování.

Máš nějaké vysněné místo, které bys´ chtěl navštívit? Proč?
Já vlastně nikdy neměl nějaké konkrétní místo, které bych mermomocí chtěl navštívit. Mým motorem je touha po nových zkušenostech, po nových emocích. A to dokáže naplnit jak cesta kamsi do daleké exotické země, tak třeba i procházka kolem Vltavy. Jsme lovec pocitů a nálad. Místa, která jsem již navštívil, si pamatuji právě takto. Prostě cíl cesty je až na druhém místě. To cesta samotná je cílem.

A jako znalec Šumavy, kam bys´ pozval někoho, kdo na Šumavě nikdy nebyl? Čím je pro tebe Šumava výjimečná…
Nevím, zda bych měl tu odvahu označit se za znalce. Šumava mi přinesla možnost žít jaksi trvale na dovolené. Po obědě si vzpomenu a za chvíli jsem uprostřed temných hvozdů. Můžu se koupat v Lipně nebo v Teplé a dokonce i Studené Vltavě. Ráno vezmu fotoaparát a toulám se Boubínským pralesem. Na Trojmezí navštívím během minuty tři evropské státy. Užívám si této možnosti, a proto jsem citlivý, co se na Šumavě děje. Sleduji dění v národním parku. Sleduji vývoj zákonů, které budou ovlivňovat její vzhled. Zajímám se, co Šumavě prospívá, a co jí naopak škodí, ale znalec, to prosím asi ne. Snad milovník a obdivovatel Šumavy… Stále ještě nacházím a objevuji nová místa, nové informace, nové pocity.
Dnes je moderní zážitková dovolená. Lidé chtějí být baveni. A tak mé doporučení by bylo asi takovéto: zažijte si vlastní Šumavu. Zažijte ji v létě, kdy sálá plným životem. Kdy je hlučná a radostně se tetelí. Zažijte ji na podzim. Zažijte, jak ostré slunce roztápí ranní jinovatku. Zažijte její barevnost a vůni tlejícího listí. Zažijte ji zadumaně zimní. Zažijte její mráz na vlastní kůži. Vezměte do dlaní její sníh. Zažijte ji znovuzrozenou na jaře. Zažijte vůni prvních květin. Zažijte ji hladovou po teple. Zažijte Šumavu, a když k ní budete ohleduplní, vracet se můžete stokrát, tisíckrát…

Příští týden bude na otázky Petra Čmerdy odpovídat starostka Volar Martina Pospíšilová.