Poslední leč volarských myslivců měla vše, co svatý Hubert nařizuje, začíná se fanfárou Halali následuje přípitek levou rukou, vyhlášení krále lovu a myslivecký soud. Souzeni jsou hříšníci, kteří se prohřešili proti pravidlům myslivosti či myslivecké latině. Před soudní trojicí vyslechli ,,hříšníci“ svůj prohřešek, o kterém svatý Hubert ví a oni se po té museli vyplatit finančním příspěvkem. Myslivecký soud zároveň vyhlásil krále lovu, kterým se stal král Miroslav z Volarského spolku a jeho právem bylo být přísedící u soudu a rovněž dát něco do banku, aby kasa nebyla prázdná. Soud se nesl v duchu myslivecké latiny a také v duchu recese. Má za cíl pobavit nejen soudce, hlavně mysliveckou veřejnost, což volarský soud splnil beze zbytku. Na závěr nebyla žádná řeč, ale přípitek na lovu zdar. Na závěr soudce odsoudil i všechny myslivce spolku, neboť i oni se prý tak nějak prohřešili. Poplatek za soudní výlohy byl symbolický a do klobouku přispěl každý rád.

Zábava byla výborná, nechyběla bohatá tombola, srnčí guláš, raut z jelení a spárkaté zvěře a dalších dobrot. Myslivci měli společně co hodnotit, přátelsky probrat a rovněž se zatočit v kole. K tomu jim hrála Netolická pětka nepřebernou nůši mysliveckých písní a pro mladé adjunkty nechybělo i něco moderního.

Ladislav Beran