Buch, buch, buch, a dveře se otvírají. To paní starostka Martina Pospíšilová Rychtáře s doprovodem masek pozdravila a uctila. Uctila chlebem, solí i dobrým vínem a popřála všem dobrou cestu.

Rychtář poděkoval a tradičně za doprovodu hudebníků převzal nad městem právo, aby dbal na pořádek ve městě. Průvod potom do kola do kolečka starostku i rychtáře vzal a první otočení patřilo jim.

Městem průvod prošel, pokuty udělil a mnohde se napojil, neb volarští mají své maskované kamarády rádi a tak nejen dobré jídlo a též taneček s paní mámou na ulici přišel. Krok sun krok se šlo, až se o devatenácté do společenského sálu došlo. Zde Šumavští šumaři hráli do kroku i smutečně při pochování basy.

Masopustní veselí se spustilo v sobotu 10. února v Chrobolech a okolí.
OBRAZEM: Chrobolští se bavili s maškarami

Tento zvyk nezbytně v poslední masopustní den o úterku před Popeleční středou, končíval. Večer po obchůzce končíval stejně jako všechny masopustní dny muzikou a tancem v hospodě. Tentokrát se však zábava neprotáhla až do rána. Ve středověku se chodilo spát se západem slunce, v novověku samozřejmě později.

Masopust končil přesně o půlnoci, kdy ponocný zatroubil na roh. Lidé věřili, že pokud budou o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často jako cizinec v zeleném kabátě. Někteří měli nadto ještě v mysli hluboko zasutou prastarou pověru, že země je do doby, než vydá úrodu, těhotná, a proto se po ní stejně nesluší skákat a dupat. Tolik řeč historie. A poněvadž ve Volarech se na pověry nevěří, tančilo se přes půlnoc až do prvního úderu ranního zvonění.

Ladislav Beran

Čkyní prošel tradiční masopustní průvod.
OBRAZEM: Masopust ve Čkyni