Do společenského sálu se tak slétávali čerti od Třístoličníku, Bobíku, Jedlové Hory, ale i přišli ti z podzemí města. Čertů plno, že by se jich jeden na prstech nedopočítal. „Všichni čerti ke mně,“ zavelela o čtrnácté Čertovská babička. „Dnes jsem tady hlavní já, ty Lucipere, vládce pekla, támhle zasedni na trůn a rozhoduj, neb letos je tady hříšníků mnoho,“ dodala. A jak zavelela tak se i stalo. Dětské posádky vítala dvojice či trojice čertů vchoďáků a každému, kdo nepozdravil, jednu na zadek dali. Ve společenském sále vítalo peklo, všechny. Čertovská kapela a sám Luciper, a ten také rozhodoval. Tady mám knihu hříchů a letos vás zlobidel z Volar je nějak moc vzkázal, a tak jednoho po druhém čertovsky odměnil. Slibů a zaříkání, že už budou děti hodné, do školy se naučí a maminkám pomohou, bylo mnoho.

Nechyběly soutěže a hry, a tak se mastilo prší po čertousku, hrály se vrchcáby se sedmi šestkami pro rohatého, překonávaly překážky, skákalo v pytlích a čekalo se na andělskou návštěvu s Mikulášem.

Ladislav Beran