Miliardové obraty
Na řeku v Česku ročně vyráží na 670 000 vodáků. Vodní turistika tak generuje miliardové obraty, už dávno to není zábava jen několika lidí. Vodáci živí půjčovny, výrobce, cestovní kanceláře, kempy nebo restaurace, tedy podstatně více podnikatelů, než kolik je provozovatelů malých vodních elektráren. Právě s nimi vodáci na mnoha místech soupeří o vodu.

Vodákům vadí hlavně vodní režim narušený sto padesáti malými vodními elektrárnami (MVE) na nejvyužívanějších letních vodáckých trasách (z celkových 1 400). Proti nim stovky tisíc vodáků, pro než je splouvání národním, leč kvůli elektrárnám čím dál náročnějším sportem. I tak vypadá spor o vodu, zostřený i dobou, kdy zemi pravidelně sužují sucha.

Dvěma hlavními jablky sváru jsou minimální zůstatkový průtok (MZP ) a možnost, resp. nemožnost pohodlně překonávat jezy propustmi anebo je alespoň mít kudy pohodlně přenést.

„Vodoprávní úřady tyto problémy vinou absence vodní turistiky v zákoně ignorovaly a investor dělal jen to nejnutnější,“ vysvětlil Petr Ptáček z Asociace vodní turistiky a sportu. „I ryby musely mít rybí přechod pro překonání jezu, ale s vodáky se nepočítalo vůbec. Teď je úřady budou při povolování vodních děl, jejich změn, změn jejich užívání či jejich odstranění, zohledňovat.“

Pod některými jezy bývá MZP tak malý, že je řeka pod nimi úplně neprůjezdná. „Vodáci musí své lodě tahat stovky metrů až kilometrů prázdným korytem,“ přiblížil Petr Ptáček. „Tragická je Sázava z Týnce. Zde jsou vzdutí, na jejichž konci je jez a pod jezem je voda obvykle na 800 metrů odvedena pryč, aby po návratu zpět do řeky opět byla odvedena na jinou MVE,“ popsal Petr Ptáček. „Velmi špatné přenášení je např. na jezech na Lužnici v dolní části pod Táborem nebo na Jizeře.“

Asociace vodní turistiky a sportu, která v tomto sporu zastupuje namátkou Junáka, Klub českých turistů nebo Sdružení sportovních svazů, celkem 685 000 registrovaných lidí, ale upozorňuje, že ne vždy je třeba průtok v řece navýšit: „Často postačí technická opatření v podobě prohloubení koryta pod jezem nebo automatické otevření sportovní propustě jen po krátkou dobu jízdy lodě.“

Na skauty na vodě se vzduchovkou

Na řekách se také stává, že vodáci připlují po veřejné vodní cestě k příčné překážce, kterou nemají jak překonat. A nejde jen o splutí propustí. „Někde není možnost ji překonat ani po břehu. Oplocení MVE zasahuje až do vody a znemožňuje výstup, případně opětovný nástup a ještě je doplněno cedulemi Zákaz vstupu,“ podivuje se Petr Ptáček. „Jestliže ale vodák přijede po vodní cestě, mělo by mu být umožněno dílo přenést a pokračovat dál. Nelze tuto veřejnou cestu zablokovat jednotlivcem a neumožnit její překonání pro tisíce lidí.“

V současné době je praxe taková, že se k přenášení lodí obvykle využívají pozemky okolních majitelů. „Ti si na to ale oprávněně stěžují,“ doplnil Petr Petr Ptáček. „A stane se, že se situace vyhrotí. Po skautském oddílu dokonce střílel majitel MVE ze vzduchovky, když vedoucí s dětmi odmítli tahat lodě čtyři sta metrů neschůdným terénem okolo elektrárny.“ I podobným dramatům by měla novela vodního zákona, se kterou přišel do parlamentu poslanec a bývalý skokan na lyžích Jakub Janda (ODS).