Po tříletém pobytu v rodné Vídni se rodiče s malým chlapcem přestěhovali do Tábora, kde otec pracoval jako truhlář. Život v Táboře, kde v letech 1931 – 1938 úspěšně studoval na reálce, jakoby předznamenal jeho hluboký zájem o husitství a zejména o osobnost Mistra Jana Husa. Po maturitě byl v letech 1938 – 1940 posluchačem na Vysoké škole pedagogické v Brně. Studium však nemohl dokončit, protože nacističtí okupanti násilím uzavřeli české školy.

Jedenáctého prosince 1942 se bratr Valíček dostal „do zajetí babylonského“, jak o tom vzpomíná ve stejnojmenném článku v Českobudějovickém deníku z 10. prosince 2002. V totálním nasazení v Linci setrval do roku 1944 a od té doby se ukrýval před zatčením v Chlumanech u Husince až do konce války v roce 1945.

Po válce ukončil svá vysokoškolská studia na Pedagogické fakultě a v letech 1950 – 1953 na Bohoslovecké fakultě v Praze. V letech 1947 – 1949 vyučoval katechismus na školách v Českých Budějovicích a po ukončení teologických studií se již věnoval v letech 1953 – 1956 kazatelské činnosti.

V posledním roce svého kazatelského působení byl vysvěcen bratrem biskupem Církve československé husitské Šimšíkem a od tohoto roku již plnil poslání faráře nejprve v náboženské obci v Rožnově, kde vychoval několik generací příslušníků církve, kteří se později stali studenty Bohoslovecké fakulty.

Charismatem zaujal každého

Pozoruhodné je i to, že na jeho hodiny náboženství chodil i první československý kosmonaut Vladimír Remek.

V letech 1968 – 1990 zastával funkci nejen faráře v Husově sboru na Palackého náměstí v Českých Budějovicích, ale i vikáře českobudějovické diecéze a ještě v letech 1990 – 2000 sloužil jako farář CČSH v Husinci a Prachaticích. Při všech bohoslužbách, které sloužil, dovedl svým charismatem zaujmout jistě každého účastníka.

Protože je velikým znalcem Husova života a díla, ujal se podpořit jeho památku, stal se aktivním členem Sdružení Mistra Jana Husa v Husinci a působil jako člen historické komise naukového výboru CČSH. Na téma o husitství publikoval své studie ve Sborníku prachatického muzea, v Ročence Biskupského gymnázia a ve Sborníku táborského muzea.
V roce 2004 se zúčastnil mezinárodního sympozia v Táboře, kde přednesl referát Žižka – Tábor, který byl otištěn ve sborníku Suplementum. Podílel se i na vydání knihy o sochaři Františku Bílkovi.

Podporu našel také v rodině

Jeho příkladná ekumenická aktivita se projevila tím, že ve spojení s Janem Podlešákem se zúčastnil odhalení židovského hřbitova ve Čkyni a ve Vlachově Březí, kde po rekonstrukci historického náměstí pronesl úvodní přednášku. Vypracoval i teze (přednášku) Naše církev – CČSH, která čeká na další využití.

Záslužná a mnohostranná činnost bratra Vladimíra Valíčka byla též umožněna harmonickým rodinným zázemím, citlivou oporu nalezl v manželce Marii Valíčkové, která stojí oddaně po jeho boku od března 1946. Značné porozumění a pomoc má i u svého syna Vladimíra.

Bratr Vladimír Valíček je obětavým, dobrosrdečným a vysoce inteligentním člověkem. Do dalších let mu přejeme zdraví, mnoho sil a boží požehnání.

PhDr. Miloslav Pecha
České Budějovice