Z oken obřadní síně v Prachaticích zmizely před nedávnem vitráže, které vytvářely kulisu slavnostním okamžikům od počátku šedesátých let minulého století generacím Prachatičáků, ať už se jednalo o svatby, životní jubilea i vítání nových občánků města. Kam vitráže zmizely a nahradí je nové?


Podle Dany Markové z odboru stavebně správního a regionálního rozvoje MěÚ Prachatice se s osazením nových vitráží nepočítá. „Vitráže byly do obřadní síně umístěny ještě za socialismu a už neodpovídaly umělecky ani ideově. Do oken se vrátila křídla s čirými skly, která byla původně odstraněna a nahrazena právě zmíněnými vitrážemi. Záměr nahradit sejmuté novými není. Současná podoba oken byla původní a není důvod vytvářet nové vitráže a doplňovat je do oken. Nicméně naše doporučení bylo uložit vitráže jako doklad i určitého historického vývoje vlastního objektu. Je na vlastníku objektu, jak s vitrážemi dále naloží, nicméně vhodnější by bylo nabídnout je například muzeu," uvedla Dana Marková.

Obřadní síň v Prachaticích, ještě v květnu byly vitráže na oknech.
Ředitel Prachatického muzea Petr Berkovský Deníku potvrdil, že město Prachatice zatím nabídku převzít vitráže muzeu neučinilo. „Sice jsem v posledních dvou týdnech hodně cestoval, ale o podobné nabídce bych se rozhodně dozvěděl," uvedl ředitel Prachatického muzea. Pokud by město muzeu podobnou nabídku učinilo, určitě by ji Petr Berkovský zvažoval. „Zatím ale netuším, o jak rozsáhlé záležitosti jde. Tuto informaci slyším poprvé od vás. Nicméně zásadní roli by hrála i velikost vitráží, přece jen každé muzeum je limitováno velikostí svých depozitářů, což se týká i Prachatického muzea. Osobně se k podobným reliktům minulé doby stavím tak, že by se neměly z veřejného prostoru odstraňovat. Doba taková byla, ne každý umělec, který se tomu věnoval, byl zcela podřadný a lidem to často může osvěžit paměť a připomenout to, na co by někdy rádi zapomněli. Každopádně pokud už je rozhodnutí tyto věci z veřejného prostoru odstranit, nelikvidovat je, ale zachovat," podotkl ředitel Prachatického muzea Petr Berkovský.


Figurální motivy z dob socialistického realismu zatím skončily na půdě městského úřadu, a to doslova. Historický objekt, jehož součástí je kromě obřadní síně také bytová jednotka a Galerie Hajek je v majetku města Prachatice. A přestože se o objekt stará z větší části Městská správa domů a bytů, chod a údržbu obřadní síně má na starost odbor vnitřních věcí Městského úřadu Prachatice. Odstranění vitráží potvrdil vedoucí odboru Zdeněk Filip. „Ano, to jde skutečně za námi. Měli jsme k tomu souhlas památkářů. Aktuálně jsou uloženy v depozitu na půdě úřadu. O umělecké hodnotě z doby socialistického realismu sice můžeme diskutovat, ale řemeslné zpracování není špatné. V žádném případě jsme vitráže nezlikvidovali, ani s tím nepočítáme," ubezpečil Zdeněk Filip.

Podobný záběr do obřadní síně z října letošního roku, vitráže už jsou pryč.
Současná podoba oken obřadní síně se tak vrátila k původnímu vzhledu. „Vrácením okenních křídel bez vitráží se prostor výrazně prosvětlil, rozhodně to nyní vypadá lépe," doplnil vedoucí odboru vnitřních věcí. Budoucí osud vitráží zatím město nějak neřešilo. „Záleží na rozhodnutí vedení města, ale osobně bych se nebránil myšlence, že by vitráže skončily například v depozitáři Prachatického muzea, pokud o ně bude mít zájem. Určitě to budu navrhovat na poradě vedení," dodal Zdeněk Filip.


„Dvoukřídlá vnitřní okna více korespondují s historickou budovou. Obsah a forma vitráží by ani tolik nevadily, byť náměty jsou poplatné době svého vzniku. Podstatnější bylo, že se jednalo o jednokřídlý rám vyplněný mozaikou a nasazený na původní dvoukřídlé, navíc špaletové okno. To je naprosto nevhodné a nesourodé řešení," uvedl starosta Prachatic Martin Malý s tím, že celou záležitost konzultovalo město také se zástupci krajské státní památkové péče. „Jednoznačně nám řekli, že se jedná o řešení poplatné době, které do renesančního objektu nepatří. Doporučili nám vlastní vitráže z historického hlediska uchovat," doplnil.


Vnitřní okna podle slov starosty nešla ani pořádně zavřít, nepřiléhala k rámu a navíc se tak zvyšovaly náklady na vytápění obřadní síně. „Právě provozní důvody obřadní síně byly dost zásadní," dodal Martin Malý. O případné spolupráci s Prachatickým muzeem je podle něj možné uvažovat. „Všechno je ve hře," konstatoval. Ani současný vzhled obřadní síně s čirými skly v oknech ale není konečný. Byť se nepočítá s osazením jiných vitráží, komorní prostředí odpovídající architektonické podobě objektu chce město doplnit o závěsy. „Dohodli jsme se, že okenní výklenky doplníme o závěsy, které budou lépe korespondovat s celkovým vnitřním prostorem a vlastním provozem obřadní síně jak z hlediska estetického, tak co do účelovosti," naznačil starosta.


Mimochodem, s velkou pravděpodobností stejný autor vytvořil vitráže také pro smuteční síň na prachatickém hřbitově. Odpovídá tomu i datum instalace. Zatímco do obřadní síně byly čtyři vitráže pořízeny v roce 1962, podobné výplně oken smuteční síně byly dodány jako součást stavby, která byla uvedena do užívání po kolaudaci v roce 1963. Vyplývá to z majetkových podkladů, z nichž další podrobnosti vyčetla Božena Čejková z finančního odboru MěÚ Prachatice. Do majetku města sice přešly vitráže v roce 1994, nicméně jsou podstatně starší, což mimochodem dokládají nejen filmové záběry z české hudební komedie Trhák. „Když se podívám do karty, je jasné, že vitráže byly pořízeny na fakturu z 23. srpna 1962. Tehdy se kupovaly od Českého fondu výtvarného umění. Rozměr vitráží v rámu je 110 na 150 centimetrů. Jeden kus stál tehdy 7036 korun a jsou celkem čtyři," shrnula Božena Čejková.

Velmi podobně vypadají také mozaiková okna ve smuteční síni na prachatickém hřbitově. Ty ale na svém místě zůstanou.
Pokud se týká vitráží ve smuteční síni na hřbitově, odpovídají stejnému období. „U nich se ale podrobností už nedopátráme, protože jsou součást stavby vedené jako budova zděná, střecha tašková, čtyři mozaiková okna a dvoje mozaikové dveře. Jednalo se pravděpodobně o subdodávku stavby, která byla zavedena 31. prosince 1963," doplnila. Vitráže ve smuteční síni Podle Martina Malého ale podobný osud nečeká. „Tam jsme je naopak i po rekonstrukci ponechali zcela záměrně. Diskutovali jsme to a konstatovali, že do toho objektu jsou naopak vhodné, nejedná se o historický objekt, přestože spadá do ochranného pásma kostela sv. Petra a Pavla," ujistil starosta Martin Malý.