Pavel Drdel přiblížil, jak se tato spolupráce přihodila. „Honza se u nás objevil už v listopadu, jako účastník našeho kurzu nakládání a fermentace. A právě tehdy jsme se domluvili, že bychom si mohli společně zavařit. MasterChef už v televizi běžel a my jsme tušili, že by mohl vyhrát. A trefili jsme to!“ smál se šéfkuchař. „Je to vůbec poprvé, kdy u nás někdo hostuje.“
„Já Pavla sleduji už dlouhou dobu a moc mě to tu zajímalo,“ doplnil ho Jan Albrecht. „Vařil například v Pohlreichově souboji restaurací, měl i masterclass v minulém ročníku MasterChefa, máme společné známé…“
Pavel Drdel je autorem Postní kuchařky a chystá další knihu. Na dráhu autora by se rád vydal i Jan Albrecht. „Zavedl jsem si termín vědomé vaření a právě na toto téma bych chtěl psát. Aby lidé při vaření víc tvořili a využili naplno svou kreativitu. Spousta z nich si jen otevře recepty a jede přesně na gramy. Já bych je chtěl naučit, aby do jídla víc otiskli sami sebe,“ vysvětlil.
Vystudované má gymnázium a je důkazem toho, že člověk se může kuchařem stát i bez výučního listu. „Dlouho jsem dělal v hospodách na place, byl jsem i manažerem fine diningových restaurací. Pak jsem ale tenhle obor úplně opustil a začal jsem se věnovat seberozvoji,“ popsal zatím poslední český MasterChef. „Věnuji se Wim Hof technice a začal jsem dělat workshopy zaměřené tímto směrem. To je teď mé hlavní povolání.“
play_fill
Vaření mu ale bylo dál blízké. „Loni jsem si tak nějak mimochodem řekl, že do MasterChefa půjdu. Přihlásila mě moje šestnáctiletá dcera. Sledovali jsme ho v televizi a ona mi říkala, že kritizovat z gauče, to dokáže každý, že by mě chtěla vidět na jejich místě. To bylo ke konci roku 2022, kdy vrcholil minulý ročník. A v prosinci mě přihlásila. V lednu pak začaly castingy,“ líčil. „Když jsem nastoupil do soutěže mezi tu šestnáctku, říkal jsem si, že uvidíme, kam se až dostanu. S tím, jak jsem postupoval, mě to začalo neskutečně bavit, a tak jsem upozadil všechny pracovní aktivitu a prostě si řekl, že to vyhraju.“
Což se mu nakonec podařilo. A co mu soutěž MasterChef dala? „Naučil jsem se tam strašně moc, hodně z toho těžím. Třeba používat suroviny, které jsem neznal, jako je miso pasta nebo černý česnek,“ vyjmenoval. „A jenom slyšet ty mistry kuchaře mluvit o jídle, to je úplně jiný princip přemýšlení, mnohem víc tvůrčí, než jak o něm myslíme my. Je až neuvěřitelné, jak velký pokrok se dá za tak krátkou soutěž udělat.“
Po vítězství následoval kuchařský rozjezd. Teď je doslova v jenom kole a cestuje po restauracích po celé republice. Strakonický podnik Sůl a Řepa je podle něj ale něco mimořádného. „Takovýhle koncept restaurace na malém městě? I v Praze je pro podobné restaurace těžké fungovat: je za tím spousta moc práce, hodně personálu, kvalitní suroviny, všechno to stojí peníze. A zvládnout to ve Strakonicích? To klobouk dolů,“ pochválil restauraci.
„Jsme tu přes šest let a držíme se,“ kvitoval Pavel Drdel. „Ale není to opravdu nic snadného. Já říkám, že někteří lidé se nemají rádi: řeší, aby měli nejnovější telefon nebo drahá sluchátka, ale to, co dávají do sebe, to odbývají, a přitom to je to nejdůležitější. Nemyslím tím, aby chodili k nám, ale aby jedli kvalitní zeleninu, maso nebo sýry. Jídlo jako by bylo odsunuté na druhou kolej, a přitom to je alfa omega.“
Jana Albrechta trochu mrzí, že města typu Strakonic víc nežijí, pokud jde o restaurace. „Je to obrovská škoda, lidé dnes žijí pod tlakem velkých prodejen, nakupují si hromady levného jídla a pití, zasednou k televizi a prostě konzumují. Nescházejí se a je to špatně, lidem to chybí. Vidím to na svých workshopech, pracuji si s nimi třeba šest hodin, otevřou se a je na nich cítit, jakou mají radost z toho, že se s někým novým seznámili a že se s ním mohou bavit. Podle mě to je lidská potřeba a my jsme si ji v sobě úplně zavřeli. A kromě toho tím dostávají hrozně na frak právě restaurace,“ zamyslel se. „Bylo by fajn vidět plné podniky lidí, kteří by se tam potkávali a trávili tam spolu čas. Restaurační byznys je dnes strašně složitý. Třeba Pavel si nemůže dovolit tolik zaměstnanců, kolik by potřeboval. Chvíli byl na myčce, pak zase běžel vařit. Jako šéfkuchař by to tu ale měl hlavně vést.“
