Během následujících dnů tak musejí postavit nejenom stany, jídelnu a kuchyň, ale i kamna, latríny, stožár a další táborové vybavení, které budou po celý týden užívat. Letos navíc vzali s sebou do party i vimperský dívčí oddíl, a tak je toho na stavění trochu více.
„Dívčí oddíl má spoustu nových členů a asi bychom samotné holky ne tak úplně vše na jedničku zvládaly. Navíc ve větším počtu se dá přeci jen podnikat více společných věcí,“ prozradila důvod, proč se oba vimperské oddíly spojily, Lenka Vaverová, skauty zvaná Knoflík.
Nicméně to není tak, že by skautské slečny jen pozorovaly, jak skauti staví, ale svůj díl práce rovněž odvedou.
Dalším plusem je i dvojnásobný počet vedoucích a tedy mnohem více prostoru na organizování táborového programu. V neděli odpoledne již větší část tábora stála a necelá třicítka táborníků za sebou měla hodně rušnou noc.
Po několika týdenním slunečném počasí přišly prudké bouřky, které až ráno přešly v naštěstí jen mírný déšť. „Alespoň jsme hned na začátku zjistili, co jak drží a kde teče. Výsledek je dobrý a teď už nás žádný déšť nemůže nepřekvapit,“ komentovala první noční zkoušku pod stany, při níž si skauti prošli vodou, Lenka Vaverová.
Hned v neděli ráno se kluci a holky s lilií na tričku pustili do celotáborové hry, která je motivována legendou boje dobra se zlem.
Na táboře je na první pohled znát, že všichni jeho účastníci mají za sebou celoroční činnost a jde o poměrně sehranou partu dětí, kde se nic nemusí říkat dvakrát.
Zvláště kluci pak za sebou mají jak několik táborů, tak i poměrně náročných víkendových výprav a vědí, že musejí táhnout za jeden provaz.

Jaroslav Pulkrábek