V tom místě, o kterém je řeč, se sbíhaly tři horské potůčky. V horských tocích, jak ostatně ví každé malé dítě, nežijí vodníci. Zmrzli by tu. O spořádaný život vodního světa se tak starají vodní víly. Každá má svoji říčku, někdy připomínající spíše strouhu u cesty, a o víc se nestará. Jenže na té Modravě, kde se sešly hned tři toky, se starala jedna o druhou. Žárlivě střežila, zda ta druhá nemá lepší bejvák než ona sama, neustále gruntovala a co se jí nezdálo dost dobré či kazilo dobrý dojem, poťouchle naházela sousedce do vody.

Co se zpočátku zdálo jako nevinné hašteření a špás, časem přerostlo ve vcelku nebezpečnou vílí válku. A protože, ač se to nezdá, ta něžná stvoření mají neskutečnou sílu a hladinu jejich potůčků povětšinou čeřily mohutné balvany či kmeny padlých stromů, lítalo tu všechno vzduchem z jednoho potoka do druhého, pak do třetího a zase zpět. Ty tři se po čase již nemohly ani vystát. Činily si naschvály, líčily pasti a tropily ty nejkrutější žerty.

Kdyby víly nebyly nesmrtelné, dalo by se říci, že tu šlo doslova o život. Jenže kdyby šlo jen o nevraživost tří poblázněných víl, mávl by nad tím jeden rukou. Ta zloba a hněv se však šířily krajinou a otravovaly vše živé i neživé, nemluvě o tom, že pro to válčení se vodní ženštiny přestaly starat o svěřené vodstvo. A pak se do toho vmísila víla čtvrtá. Ta, co měla na starosti vodu od soutoku dál. Myslela to chudinka dobře, domlouvala sestřičkám, ať toho nechají, ať se usmíří a žijí v lásce a míru jako celý tento kus země. To tomu dala! Zloba těch tří se obrátila proti ní a ve chvíli měla koryto zasypané kamením. Chuděra se pak přestěhovala o kus dál a sem do hor se už nikdy neodvážila.

Ale když to vezmeme do důsledku, svým nerozvážným, i když dobře myšleným činem, dosáhla nápravy. Horní tok Vydry je sice dodnes zasypaný kamením a nestará se o něj žádná z vodních víl, trojice potočních žínek však nalezla společného nepřítele, a to je přivedlo ke svornosti a pořádku.

Jaroslav Pulkrábek