„Přemýšlela jsem, zda otevřu, protože každá koruna je dobrá. Zkusila jsem, zda lidé přijdou. Pokud mi konečně stát dá slibovanou podporu, potřebuji mít denní tržbu alespoň 500 korun. Dnes tu zatím byly tři ženy,“ svěřila se ve středu odpoledne. Tržba 500 korun se zdá být vtipem, ale opak je pravdou. V klasickém obchodě, kde stojí jedny dupačky na dítě právě třeba 500 korun, je k vysněné tržbě v jejím obchůdku prodat tohoto druhu oblečení pět, šest nebo sedm kusů. Nebo také 50 či 70 triček, 100 párů malých ponožek a podobně. „Mám kvalitní zboží, ale fakt nízké ceny. Chodí sem maminky, které mají stejně velké děti jako já a stejně hluboko do kapsy jako já,“ dodává při krmení svého nejmladšího potomka.

Optimistka

Za to, že se ještě nezhroutila, vděčí svému optimismu. „I když asi nebude najednou obchod plný lidí, věřím, že se to zlomí. Ale jedna věc musí být jasná – nesnížím se k porušování zákona,“ říká. Naráží tak na zákaznice, které chtěly koupit oblečení na sebe. „Dětské zboží mám oddělené, přesto se o nákup snažily. Možná, že jen zkusily štěstí, možná to byla kontrola. V téhle době je možné všechno.“

Vzhledem ke svému životnímu osudu a mnoha zdánlivě ztraceným bitvám nechce ani za této situace skládat ruce do klína. „To není můj styl. I když jsem musela před Vánoci prodat velké auto, ve kterém jsem vozila děti do školy, do školky, na kroužky a podobně. Nevzdám to. Jsem bojovnice.“

Odvahu druhým

Příběh Pavly Lacinové by vydal na malou knihu. A není jediná, takových příběhů lze denně kolem nás vidět desítky či stovky. I když je sama ve velkých problémech, kdy musí platit nájem za byt i obchod, svoji naději neztrácí. Také díky alimentům a mateřské, ale ani tyto peníze nedokáží pokrýt základní potřeby pětičlenné rodiny na měsíc. Pavla ale věří, že současnou nepřízeň osudu překoná, stejně jako koronavirus, který se jí nevyhnul. Navíc se snaží dodávat odvahu i těm, kteří jí nemají tolik, jako ona. „Říkám si, že mnoho lidí je na tom hůř,“ a odpovědí je jí úsměv jejího nejmenšího potomka…