Areál od vykoupení od zemědělské firmy Agpi spravuje včetně sousední kulturní památky Lety Muzeum romské kultury (MRK). Demolice je podle jeho zástupců nutným krokem, po kterém bude následovat zbudování důstojného památníku obětí holokaustu, bourací a stavební práce za cca 110 milionů uhradí stát (ministerstvo kultury) a norské fondy. Demolice má být zahájena v příštím týdnu a potrvá necelé čtyři měsíce.
Mezi hosty byl i pamětník a aktivista Jozef Miker, který už dříve pro Deník uvedl, že v letském táboře zemřely tři čtvrtiny rodiny jeho manželky. "Nebylo to jen na tyfus, jak se říká, ale i na následky chování bachařů. Kvůli mlácení vězňů nebo hlady, kdy tak nechávali zemřít hlavně malé děti," vysvětlil před čtyřmi lety.
Pořádali demonstrace
Během páteční komentované prohlídky, které se zúčastnily desítky lidí, zavzpomínal na své aktivistické počiny. „Moje aktivity ohledně tábora v Letech začaly, když jsem poznal jednu dívku a její děda mi vyprávěl, jaké hrůzy zde zažili. Byli zde vězněni celá rodina a potom je odvezli do Osvětimi, z které se z osmi členů, vrátila jen matka. Všichni tam zemřeli,“ povzdechl si.
V té době se rozhodl mobilizovat přátele v zahraničí. „V Čechách se nic nedělo, poznal jsem další lidi, kteří se ve věci angažovali a spojili jsme síly. Aktivně jsme bojovali proti rostoucímu neonacismu, pořádali jsme demonstrace, veřejně jsme mluvili o tom, co se dělo za války v Letech u Písku a že prasečák stále stojí. Dostali jsme to tak do celé Evropy prostřednictvím zahraničních médií,“ vysvětlil Miker.
Stát hospodářské budovy vepřína s pozemky odkoupil v roce 2018 za 450 milionů od firmy Agpi, která zde chovala na 13 tisíc prasat. Táborem v Letech podle historických pramenů od srpna 1942 do května 1943 prošlo 1308 Romů, mužů, žen i dětí, 327 z nich v něm zemřelo a přes 500 skončilo v koncentračním táboře v Osvětimi. Budovy tamního tábora byly srovnány se zemí, spáleny.
Zemřeli zde jeho příbuzní
Procházka po nemovitosti byla dosti emotivní, prokládaly ji osobní vzpomínky a vyprávění zainteresovaných hostů, nechyběl pietní akt. Před průvodem zazněla česká i romská hymna a vystoupila řada známých řečníků.
Jeden z příběhů zprostředkoval například Čeněk Růžička, který si na akci přivezl i krumpáč, aby spontánně zahájil bourací práce. „Moje rodina pochází z původních kočovných Romů, moje maminka a její příbuzní zde byli vězněni po dobu devíti měsíců,“ popsal muž, který v Letech každoročně pořádá vzpomínkové akce.
V letském táboře zahynul jeho pradědeček a nevlastní sestra. „Tu měla moje maminka s Václavem Růžičkou, jmenovala se Alžběta po ní. Na soupisu z roku 1942, kde figuruje šest a půl tisíce romských jmen, naše jméno pokrývá odhadem třetinu,“ upozornil s tím, že jde o časté příjmení, a ne všichni byli jeho příbuzní.
Veřejnost mohla nahlédnout i do jedné z chovných hal, kde dříve zemědělská společnost chovala tisíc vepřů. Jejich život zde potvrzoval všudypřítomný zápach.
Jak sdělila mluvčí Muzea romské kultury (MRK) v Praze Karolina Spielmannová, tento den se stal zásadním milníkem romské historie. „Dnešek je den, kdy se uzavřely mnohaleté snahy o zbourání tohoto areálu a zároveň se postupně naplňují plány na vybudování nového památníku Lety u Písku. Památníku holokaustu Romů a Sintů v Čechách. Je to den, na který nezapomeneme,“ uvedla.
Vznikaly články i publikace
Ředitelka MRK Jana Horváthová zmínila, že první článek o protektorátních cikánských táborech pochází z roku 1972 od historika Ctibora Nečase. „Žádné pozdvižení z toho nebylo ani několik let poté, co vycházely texty v odborných časopisech o táboře v Letech i v Hodoníně,“ upozornila.
Následně sestavil monografii, následovalo vydání knihy věnované vězňům z těchto táborů. „Po jejím vydání se jedna z bývalých vězeňkyň Božena Flégrová, která na tomto místě ztratila své dítě a prožila zde spoustu hořkosti, nechala inspirovat a sepsala své vzpomínky na věznění,“ dodala Jana Horváthová s tím, že publikace se jmenuje Návrat nežádoucích. „Tento unikát by se měl stát součástí stálé expozice nového památníku,“ prozradila Horváthová.
Objekty vepřína nazvala ostudou doby 2. světové války i doby poválečné. „Dějiny pokračují dál, naděje neumírá, přestože nám pomohl v roce 1995 prezident Václav Havel, trvalo to spoustu dalších let, než jsme dospěli k aktuálnímu dění,“ doplnila s tím, že už je načase s tou skvrnou skoncovat. „Podařilo se vykoupit areál, tou dobou už jsme spravovali i Hodonín u Kunštátu, kde už dnes funguje hotový památník se stálou expozicí,“ přiblížila.
Demolici financuje ministerstvo kultury, výstavbu památníku potom norské fondy s přispěním státu. O budoucí vizi památníku soutěžilo 41 návrhů a zvítězila česká architektonická kancelář Terra Florida. Součástí nového památníku mají být i dvě torza vepřína, návštěvnické centrum, stálá expozice i archeologické nálezy z místa.
Významní hosté
Akce se zúčastnili například ministr kultury Martin Baxa, předsedkyně poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, poslanec Hayato Okamura, senátorka Adéla Šípová, senátor Jaroslav Větrovský, aktivista Miroslav Brož z hnutí Konexe, zástupce pozůstalých Antonín Lagryn, novinář Jindřich Šídlo, velvyslanec Norského království Robert Kvile či vedoucí archeologického výzkumu archeolog Pavel Vařeka.
Symbolické zahájení demolice spočívalo v rozebrání stavebních cihel. Několik aktivistů a pamětníků se však pustilo do bourání jedné z hal i fyzicky, krumpáči a kladivy, létalo sklo i omítka. Přímo na místě došlo i k podpisu smlouvy mezi MRK a zástupcem demoliční firmy AWT rekultivace.
Současný památník Lety na místě pohřebiště obětí romského tábora, jehož autorem je Zdeněk Hůla, je podle příbuzných obětí sice hezký, ale vepřín mu kazí ucelený dojem. Objekty živočišné výroby zde začali stavět v roce 1972 a zabraly území o rozloze 7,1 hektaru. Poslední zvířata odtud odvezly dva kamiony 13. března 2018.
37
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
