„Přesný recept neprozradí,“ říká provozovatel restaurace Tomáš Dubský s úsměvem. Ingredience pro italského kuchaře nakupuje právě on podle přání mistra. Nico za sedm let života na Šumavě zvládá jen několik českých slov. Řeč je pro něj příliš těžká.

Nicola Schettini není ve Vimperku náhodou. Přistěhoval se tam rovnou z italského města Albisola, kde měl s manželkou jedenáct let restauraci přímo na pláži. Tam se podávaly hlavně ryby, slávky, krevety a další mořské plody. „Mám tahle jídla moc rád a je škoda, že ve Vimperku po mořských příšerkách lidé příliš netouží,“ říká Nicola Schettini. Provozovat s manželkou restauraci v Itálii byla podle jeho vyprávění jediná možnost, jak společně žít. Oba totiž pracovali v restauraci ve Španělsku, kde se seznámili. „Když skončila sezona, já jsem odjel do Německa a moje žena do Česka. Pendlovali jsme sem a tam, abychom se mohli vídat, proto jsme se usadili v italské Albisole,“ vypráví Nico.

Jenže po letech v Itálii se české manželce Nica Schettiniho začalo stýskat po domově, a tak se rozhodli odstěhovat se do její rodné země. Vimperk pro ně byl jasnou volbou, protože jim ubytování poskytla manželčina sestra. A protože měli oba zkušenosti z restaurace, pronajali si restauraci Salento, kde Vimperští poprvé ochutnali italskou pizzu od zkušeného mistra. Podle něj jsou důležité kvalitní ingredience. „A taky způsob, jakým se starám o těsto. Nestačí ho jen připravit. Musí se o něj i správně a s láskou pečovat, ale to už je tak trochu moje tajemství,“ říká tajemně. Salento rodina provozovala asi dva a půl roku. „Navštěvovalo ji tehdy hodně lidí, ale kombinace mých dvou operací a ne příliš spolehlivého personálu nás donutily provoz ukončit,“ vypráví Nico, který pak nějaký čas pracoval v pizzerii v Táboře a zkusil ve Vimperku péct pizzu s sebou. Na to byl ale sám, zákazníků moc a on prostě nestíhal obrovský frmol a rozhodl se skončit s pečením pizzy úplně. Právě tehdy oslovil Nicolu Schettiniho majitel Hamajdy Tomáš Dubský. „Nechtěl jsem, aby Vimperáci o dobrou pizzu přišli,“ ujišťuje. Spolu s Nicou se na Hamajdu přestěhovala také pec na pizzu, ze které dobrota dodnes provoní celou kuchyni.

Ital Nico prý od malička mamince říkal, že se pizzu jednou naučí péct, nešlo totiž o rodinné řemeslo. On jako malý kluk pizzu prostě miloval a navíc ho bavilo hrát si s těstem. Jeho první práce proto byla v pekárně, kde ho mistr mistrů té doby naučil těsto připravit a pečovat o něj. Pravou římskou pizzu, ke které není třeba váleček, připravuje se pouze rukama, si mohou Vimperští objednat každý den. A nejen místo oběda. Hamajda se stejně jako další restaurace ve městě přizpůsobila současné situaci a rozvoz jídla je součástí každodenního života. Nicola Schettini už ví, že Češi chtějí na pizzu často hodně ingrediencí. „Italové mají raději pizzu jednodušší. Češi rádi pizzu se smetanovým základem, ta v Itálii moc oblíbená není,“ srovnává chutě Čechů a Italů. Zpočátku mu nešlo na rozum, že lidé chtějí pizzu s ovocem nebo nutellou. „Z pizzy s ananasem jsem byl trošku v šoku, ale zvykl jsem si,“ směje se Nico, který začínal v Itálii ve vlastním baru, který se proslavil nejen výbornou pizzou, ale taky vynikající zmrzlinou a večery s živou hudbou.

Výjimečné pro Nica nejsou ani pizzy oválného tvaru či ve tvaru srdce. Největší pizza, kterou kdy připravil měla průměr 55 centimetrů. A když se mluví o nej, Nicola Schettini připomíná, že jeho rekord je 210 upečených pizz za jediný den. „To byl obrovský maraton, ale zvládnul jsem to,“ dodává. A jakou pizzu má nejraději sám italský mistr? „Amalfi. Základem je rajčatové pyré a na něm pak mozzarella, rajčátka, parmská šunka a parmazán. I tu dělám ji i v restauraci Stadion,“ uzavírá.