„V zadání na rekonstrukce budov nejsou uvedeny zásadní údaje, například rozsah uvažovaných úprav ve vazbě na stávající dispoziční vazby a řešení a podobně. U budovy v Tržní ulici není podkladem ani výkres, ani alespoň fotka, jak budova vypadá, ani snímek z katastru nemovitostí, či číslo parcely, kde budova leží,“ říká zastupitelka.

Je jasné, že u budov, které již stojí, a u kterých by mělo dojít k rekonstrukci, je možné si tyto údaje zjistit jejich prohlédnutím. Tato možnost je i v zadávacích podmínkách uvedena. „Z mého pohledu si však projektant jednoznačně musí pro odpovídající finanční ohodnocení studie i projektu budovy osobně prohlédnout a položit zadavateli mnoho dalších dotazů, aby vůbec věděl, jakou má zadavatel o rekonstrukci představu. Věnuje tak vypracování nabídek podstatně více času, než kdyby tyto podklady a údaje byly v zadávacích podmínkách uvedeny. Ocenění nabídek, pokud to projektant vůbec stihne, se tak logicky prodraží,“ myslí si Leona Bucharová a pokračuje: „Ale jak to udělá u nacenění budovy, která zatím neexistuje a u níž zadavatel pouze uvádí, kolik a jakých učeben by chtěl, aby v ní bylo, to opravdu nevím.“

Jaké tedy očekává netolická zastupitelka nabídky, které by mohly na základě takového zadání vůbec přijít? „Domnívám se, že buďto nepřijdou žádné, nebo nabídky z diametrálně rozlišnými cenami, protože každý projektant si vytvoří o studii svou vlastní představu a její případné zhotovení ohodnotí. Navíc u každé studie mohou být při takovémto zadání další rozdílnosti v náročnosti pořízení navazujících potřebných dokumentů, což znamená další odlišné nacenění. Nejsem samozřejmě odborník, ale domnívám se, že výše uvedené je zřejmé i pro naprostého laika,“ hodnotí situaci Leona Bucharová.

Není to však jediná věc, se kterou zastupitelka nesouhlasí. „Dále nesouhlasím ani s postupem zadávání společného výběrového řízení na studii a projekt. Zbavujeme se tím podle mého názoru jako město možnosti vybrat si nejdříve návrh, který se nám líbí, a následně tento návrh nechat více firmami v dalším výběrovém řízení nacenit,“ tvrdí Leona Bucharová a pokračuje: „Každý děláme ve svém životě rozhodnutí. Určitě děláme i rozhodnutí, která nejsou vždy bezchybná. To je lidské a nikdo nám nikdy nezaručil, že život bude jednoduchý a bezchybný. Ale měli bychom se všichni ze svých chyb poučit a pokud to bude jen trochu možné, tak je dále neopakovat, protože pak si za ně samozřejmě poneseme následky. A o to spíše, pokud se jedná o rozhodnutí, která provádíme jako volení zástupci netolických občanů a rozhodujeme při nich o hospodaření s veřejnými prostředky.“