Kdysi křehká dívenka Ruth Adlerová (nar. 26. února 1926 v Českém Krumlově) jistě netušila, že prožije nejznámější z krumlovských židovských příběhů, který byl již mnohokráte popsán, a přesto stále dojímá nové a nové generace posluchačů.

Ve stejném roce, kdy se Ruth narodila, zemřel její otec, který pracoval jako prokurista ve Spirově továrně ve Větřní. Ovdovělá maminka Zdenka Adlerová byla sekretářkou ve stejné továrně a vychovávala ještě starší dceru Evu (nar. 1921).

Bydlely spolu s dalšími Spirovými zaměstnanci v Soukenické ulici čp. 37. Matka pracovala, aby uživila rodinu, a o domácnost se starala babička Marie Kohnová. Ruth chodila do německé obecné školy v Linecké ulici, kde zpočátku prožívala stejné každodenní radosti i starosti, jako její vrstevníci.

Přesto měla bohužel už brzy zjistit, že je „jiná“, a podle svých slov na vlastní kůži poznala změnu v chování svých spolužáků hned po prázdninách v září 1938. S pokřikem „Juden raus!“ („Židé ven!“) musela dvanáctiletá školačka opustit svou třídu a rodina Adlerových byla nucena ještě v září 1938 opustit Krumlov zcela.

Na rozdíl od jiných, kteří zahynuli v koncentračních táborech, byl však osud k sestrám Adlerovým milostivý. Patřily k těm nemnoha židovským dětem, které měly to štěstí, že odjely v předvečer nacistického běsnění jedním z „vlaků sira Nicolase Wintona“ do Anglie. Eva dokonce získala místo teprve až v tom posledním…

Po válce se Ruth vrátila, vystudovala mikrobiologii na Přírodovědecké fakultě v Praze, provdala se a získala příjmení Hálová, pod kterým je dnes známá po celém světě. Dala život synu Petrovi a dceři Haně. Její zkušenost předávaná v nezapomenutelných besedách, písemných a audiovizuálních záznamech či dokonce v divadelní úpravě krumlovských školáků nese poselství nesmírné lásky k životu, kterou tak ochotně sdílela stále křehká paní Ruth Hálová…

(podle knihy Krumlov – město pod věží)