Vloni 23. prosince kolem páté hodiny ranní rodinu probudilo praskání a štěkot psů. „Začalo to v dílně, kde od zkratu na elektroinstalaci začala hořet barva na protipožárním panelu, odtud oheň postoupil do kotelny s uhlím a pak už to šlo strašně rychle,“ popsal Deníku začátek zkázy Milan Vocílka. Věřil ale, že do roka se domů zase vrátí. Štědrý den loni strávili v propůjčeném domku a věděli, že je čeká spousta práce.

Celý dům, který rodina od 90. let rekonstruovala, se musel zbourat. „Mysleli jsme, že kousek zachráníme, ale nešlo to. Momentálně zůstal jen kousek rozpadající se zdi, aby neutíkali psi, a i to na jaře půjde dolů,“ naznačil Milan Vocílka.

Podle jeho slov ze všeho nejdéle trvalo to, co po požáru zbylo, rozebrat, roztřídit podle druhu odpadu. „Až jsme si mysleli, že by bylo bývalo snad lepší to nechat celé shořet. V dubnu jsme začali bourat, v červnu stavět a před týdnem jsme se nastěhovali. Vevnitř už nás čekají jen drobné dodělávka a venku pochopitelně terénní úpravy, ale to až na jaře,“ zmínil Milan Vocílka.

Doplnil, že za všechno může jeho kamarád Karel Kupka. „Od začátku trval na tom, že v novém oslavíme Silvestra a všichni jsme se toho chytili. A já jsem tomu pořád věřil, vždyť i škola ve vsi byla za rok postavená,“ zmínil. Po téměř každé větě také nezapomíná poděkovat všem kamarádům, kteří přiložili ruku k dílu, uspořádali sbírku či jinak pomohli. „Bez nich bychom to nedokázali. Samozřejmě důležitou roli sehrála rodina a manželka, která pořád chtěla pomoci na stavbě, ale její úkol byl daleko důležitější v tom, aby udržela zázemí,“ říká Milan Vocílka. A doplňuje, že ve spáleništi našel ohořelý stojan na vánoční stromek, jenž jim vloni shořel. „Stojan jsem opravil, natřel a už máme i stromek, takže Vánoce mohou začít,“ uzavírá.