Jste metodikem Středisek environmentální výchovy, co tato práce obnáší?

Metodik je v podstatě nový název pro vedoucí oddělení. Organizačně vedu tři střediska enviromentální výchovy ve Vimperku, Stožci a v Kašperských Horách. Na každém z nich mám velice kvalitní tým lidí, se kterými spolupracuji. Z velké části je má práce i o administrativě. Zpracovávám projekty, díky nimž získáváme finanční prostředky nejen přes zahraniční spolupráci, ale také ze státního fondu životního prostředí. Projekty jsou pro chod středisek velmi důležité, můžeme totiž přes ně kofinancovat naše činnosti. Podstatné je i to, že napomáhají rozvoji. Díky těmto projektům se zvyšuje a zkvalitňuje nabídka enviromentálního vzdělávání Správy, zlepšuje se vybavení středisek o moderní pomůcky jako například mikroskopy propojené s počítačem, interaktivní tabule, měřící přístroje, sněžnice a podobně. Získané finance mimo jiné slouží k podpoře motivace učení se o přírodě u dětí. Jednou takovou byla nedávná přírodovědná soutěž. V neposlední řadě podporují přípravu didaktických a propagačních materiálů, pracovních listů, které od nás účastníci výukových programů dostávají v rámci výukových programů. Práce metodika enviromentální střediska zahrnuje také vyučující hodiny. I když těch v mém případě už moc není. Jak říkám, vyučuji spíše za odměnu. Spolu s kolegy organizuji i víkendové pobyty přírodovědného kroužku.
Důležitou částí mé práce je příprava didaktických materiálů, které jsou určeny pro děti, aby se poutavou formou a hrou mohly učit o šumavské přírodě.


Co je na Vaší práci podle Vás nejzajímavější?
Vedení výukových programů je překrásná práce, neboť máte možnost učit děti od mateřských škol až po studenty. Pokud chcete pracovat v environmentální výchově, musíte sami pro tento obor hořet, aby jste mohli zapálit ostatní svíce. Velkým úspěchem je příprava jedinečných pomůcek a didaktických materiálů, které se svým týmem připravuji. Zajímavá je také česko-německá spolupráce s kolegy z Národního parku Bavorský les.