Prachatické publikum má její představení rádo a sehnat volný lístek by byl veliký problém. Stejně nadšeně přivítali herečku a zpěvačku Báru Hrzánovou také účastníci akce Spartakiáda pod Libínem 2015 minulý čtvrtek. A jak v krátkém rozhovoru pro Prachatický deník Bára Hrzánová přiznává, nadšení bylo oboustranné a podobná setkání ji samotnou vždy v mnohém obohacují.


Před nedávnem jste se svěřila, že mezi vaše nejoblíbenější města patří Ostrava a Prachatice. Je to tak?


Ano, i když je jich pochopitelně víc a velmi nerada bych nějaké opomenula. Od roku 1999 jezdím po štrekách po celé České republice na volné noze, ale Prachatice pro mne osobně mají úplně jiné kouzlo, než třeba Ostrava, ale Prachatice jsou pro mne zabydlené.

Ve středu večer rozdávala radost Bára Hrzánová v prachatickém divadle, novou energii načerpala druhý den mezi lidmi s čistou duší a velikým srdcem.
To zejména Prachatičáci rádi uslyší. Mimochodem, vy jste v Prachaticích v poměrně krátké době již podruhé. Před nedávnem jste zde spolu s Janou Bouškovou a Máriem Bihárim vystupovala při Prachatickém pábení, které provázela veliká nepřízeň počasí, nicméně v divadle nepršelo. Jaké to bylo představení?


Krásné. Ale musím říct, že sem jezdím opravdu moc ráda, a to nejen s divadlem, ale i s muzikou. Je to trochu zvláštní. Sama jsem Jihočech, ale je to tak trochu zvláštní, čím víc je to na jihu Čech, je složitější. Není vůbec jednoduché hrát pro Jihočechy, protože jsou opatrní a dlouho to trvá a musíte dlouho na jih Čech jezdit, než vás přijmou jako za vlastního. Pak vás přijmou a chodí. Takže když ve středu večer prachatické divadlo stálo a tleskalo, velice jsem si toho vážila, protože Jihočeši vstanou velmi zřídka. Ti se jen tak nezvednou. Když pak druhý den ráno posnídáte a chodíte po náměstí, už vás lidi zdraví, už mi říkají ahoj Báro, a to je moc prima, protože už jsem odbyla svou práci nejen na jevišti, ale i v okolních hospůdkách a restauracích, takže jsem tu opravdu jako doma.


Vy jste před čtvrteční akcí pro zdravotně postižené hrála v Prachaticích dnes již, dá se říci, legendární představení hrdý Budžes. A nebylo to poprvé. Vzpomenete si, kolikátá to byla v Prachaticích repríza?


Tak to opravdu nevím, snad třetí nebo čtvrtá, ale vzhledem k tomu, že máme za sebou víc než šest set padesát repríz, tak to vážně nevím. Ale určitě jsem tu byla už dvakrát, možná třikrát.


Hrdý Budžes je určitá reminiscence na doby minulé. Co tyhle doby a spartakiáda, když jste se dnes dívala na úžasné vystoupení v Prachaticích?

Bára Hrzánová při divadelním představení na Prachatickém pábení spolu s Janou Bouškovou v květnu 2015.

Tohle je úplně něco jiného, jiná spartakiáda. Musím říct, že jsem se rozbrečela. Když tu člověk vidí svoje kamarády, kteří jsou ještě bezbrannější než my, tak mu jde hlavou, co všechno je čeká, kdo se o ně postará a pomůže jim. A jestli bude společnost natolik empatická a soucitná, aby dokázala si od nich vzít to, co v nich je. Pro nás je to vlastně dar, není určitě jednoduché přijmout, že se vám narodí nějakým způsobem handicapované dítě. Ale když se pak s nimi setkáte nablízko, zjistíte, že oni vás nesmírně obohacují. A dneska to na mne nějak dolehlo, až si říkám, že jsem asi vážně hodně stará, když brečím i na Michala Davida, kterého nesnáším. Ale v podání těchhle lidí měl najednou smysl.


Říkává se, že společnost je tak silná, jak silný je její nejslabší článek a jak se dokáže postarat o ty, kteří pomoc potřebují. Jak je na tom podle vás naše společnost?


Já si nikdy netroufám globalizovat, protože nemám potřebný přehled. Jeden čas jsem pracovala s mentálně postiženými, dělali jsme divadlo, měli jsme s Evou Holubovou divadelní kroužek v Praze a pro mne to bylo vždycky obohacující setkání bez všech klišé, že je mi mezi těmihle lidmi dodneška hrozně dobře. Jak to Pán Bůh rozděluje, někde přidá, jinde ubere. A jim nadělil obrovskou otevřenou duši, veliké srdce, lásku a empatii. Na druhou stranu jim sebral, aby toho nebylo příliš, abychom je třeba neupálili, protože by nás ostatní moc přesvítili. Ale abych se vrátila k vaší otázce, já jsem v téhle společnosti moc ráda. A jak jsou na tom ostatní, to nevím.

Hostem akce byla také herečka Bára Hrzánová, která kromě podepsaných fotografií rozdávala i svůj osobitý úsměv a dobrou náladu.
Organizátoři se nechali slyšet, že dneškem zakládají novou tradici a že by chtěli po třech letech spartakiádu v Prachaticích zopakovat. Přijedete?


Když Pán Bůh dá, určitě moc ráda. Ale bohužel nejsem tak úplně pánem svého času. Když to produkčně dají holky dohromady, přijedu moc ráda.