Kliknutím zvětšítePotkávat jsme se začaly na zámku ve Vimperku, kde tehdy sídlila správa CHKO Šumava, kam jsi nastoupila po ukončení studia. Jak na tuto dobu vzpomínáš?
Na nástup na Správu CHKO Šumava ve Vimperku vzpomínám velice ráda. Nástupem do tohoto zaměstnání se mi splnil životní sen pracovat v ochraně přírody. Lásku k ochraně přírody a první vědomosti jsem získala na ZDŠ ve Čkyni, kde jsem navštěvovala kroužek přírodopisná praktika pod vedením mého třídního pana učitele Bělohubého. Od vzniku organizace Českého svazu ochrany přírody jsem aktivně pracovala v základní organizaci ve Čkyni a zajímala se o Šumavu. S nástupem na správu jsem mohla poznat další kouty Šumavy, které ležely v hraničním pásmu nebo byly za železnou oponou. Návštěva těchto míst mi umožnila poznat krajinu, kde lidská ruka nezasahovala přes čtyřicet let. Poznat lidi, kteří žili svým způsobem života v hraničním pásmu, a vidět proměnu krajiny v čase, kde se navracela v různé síle ke své přirozené původní podobě, byla to příležitostí nahlížet do laboratoře přírody. Jedinečný obraz přírody v evropském měřítku. Říká se, že každá doba přináší dobré i zlé. Železná opona znemožňovala občanům naší země nahlédnout do území svého státu, byla to země nikoho, na druhé straně byla zachována mimořádná přírodní hodnota tohoto území. Nemá smysl polemizovat o tom, zda to tak bylo správné, zkrátka to tak bylo a nelze nic vrátit zpět. Dalším významným přínosem nástupu na správu bylo vstoupení do kolektivu mimořádně vstřícných, dobrých lidí. Stali se mými kolegy na dlouhá léta a zároveň vzniklo mezi námi pouto osobního přátelství, které přetrvává do dnes. A nejsou to jenom kolegové ze správy zde ve Vimperku, ale i kolegové z ochrany přírody po republice. Nesmírně si toho vážím a často si říkám, že když člověka potká něco takového, dostává od života jeden z největších darů.
Ochrana přírody je mnohdy „boj s větrnými mlýny" a ekonomickým zájmům jednotlivců i organizací je mnohdy trnem v oku. Jaký je rozdíl mezi dneškem a dobou před rokem 1989? Co bylo nejtěžší?
Situace před rokem 1989 byla diametrálně rozdílná, co se týče obsahu práce a kompetencí, než po roce 1992, kdy vstoupil v platnost nový zákon o ochraně přírody. Jednak byl vyhlášen Národní park Šumava, správa měla jednotné sídlo ve Vimperku a zároveň získala nemalé kompetence ve výkonu státní správy na úseku ochrany přírody. S výkonem státní správy přišla i velká odpovědnost. Po roce 1989 byla celková euforie svobody a s tím vnímání demokracie, že se může vše. Neplatí pravidla, zákony a kdo chce, aby bylo něco respektováno, je vyznavačem starého režimu. Euforie výstavby velkých hotelů, zemědělských farem a rekreačních areálů byla obrovská. Zájmem bylo stavět v hraničním pásmu, kde už nebyly žádné objekty, a při vyslovení nesouhlasu s takovými záměry, byla ochrana přírody úhlavním nepřítelem. Z mého pohledu nejtěžší bylo a je najít kompromis mezi světovým trendem a zájmy ochrany přírody a vědců na jedné straně a zájmy obcí, podnikatelů a rekreantů na straně druhé. Ochrana přírody je oborem, do kterého mluví spoustu lidí a považují se za odborníky, ale dle mého názoru to není tak jednoduché. Stále mám pocit, že jsme se nenaučili poslouchat druhé, co říkají, ale vnímáme pouze to, kdo to říká a pak se chováme podle starého hesla „kdo nejde s námi, jde proti nám". I když nemám na některé věci stejný názor jako můj kolega, neznamená to, že je můj nepřítel, ale mohu s ním najít jiné společné téma a posunout věci dál či něco užitečného zrealizovat.
A co úsměvné historky a úspěchy? Byly vůbec nějaké?
Některé úsměvné historky byly a ne zrovna málo, ale jsou příliš osobní na to, abych je mohla veřejně šířit. A úspěchy? I když jsem neměla vůbec ve své kompetenci co by vedoucí útvaru státní správy péči o nemovité kulturní památky dostala jsem za úkol připravit projektovou dokumentaci na opravu Schwarzenberského plavebního kanálu z programu PHARE, což se podařilo. Následně pak v roce 1999 přistoupila správa k jeho generální opravě v úseku Jelení Vrchy až Koňský smyk a na části u Rosenauerovy nádrže, v září téhož roku byla obnovena slavnostní plavba po deseti letech. Od té doby dílky neskonalému zápalu a úsilí Hynka Hladíka z Prachatic se konají každoročně plavby na kanále pro veřejnost s krásným kulturním doprovodem.
Nyní jsi místostarostkou Vimperka. Je současná práce v něčem podobná té minulé?
Práce na radnici v pozici volené funkce místostarostky není podobná té minulé, ale bohaté zkušenosti z výkonu státní správy, vedení správních řízení a orientace v právních předpisech mi v mnohém velmi významně pomáhá. Na správě jsem se setkávala velmi často s představiteli obcí a určitou informaci o jejich práci jsem měla, což mi také bylo užitečné době. Vím, že výkon samosprávy je zcela něco jiného než výkon státní správy, a proto se snažím touto zásadou řídit. Současná náplň mé práce je z podstaty z jiných oborů a tuto možnost vnímám jako velkou životní zkušenost pro svou další práci, ať už to bude kdekoliv. Mám radost z toho, že se podaří uskutečnit a zorganizovat dobrý nápad, že lidé slyší na náměty pro zlepšení dění ve městě. Po loňské zkušenosti v pořádání Rožmberského roku v našem městě jsem se přesvědčila o tom, že i za malé peníze se nechají dělat dobré a ne malé věci, protože kde je vůle a nadšení jde vše snadněji a ke spokojenosti většiny.
Jakým směrem by se podle tebe měl Vimperk ubírat? Jak vidíš jeho budoucnost?
Město Vimperk vnímám jako města s velkým turistickým a kulturním potenciálem. Má toho ještě dost nabídnout, ale jako vše, má to i svá úskalí. Vimperský zámek, dominanta města, může výrazně napomoci zatraktivnění města, přilákat více návštěvníků, pokud bude započato s jeho rekonstrukcí. Zámek má svou osobitou, neotřelou, a hlavně nekomerční atmosféru. Historické jádro města je také krásné a hlavně živé. Nejsou zde žádné dlouhodobě opuštěné domy. Jinou otázkou je současná skladba obyvatel v některých domech, ale věřím, že je to jenom otázka času, než dojde k nápravě. Není mi lhostejná situace související s nepřizpůsobivými občany této země, a tady vidím ještě dlouho cestu před naší společností k jejímu zlepšení a nastavení pravidel. Je to velký problém, ale pokud se ho nenaučíme správně a pravdivě definovat, nic nevyřešíme. Tak je to i v životě, pokud mám problém, musím ho správně a nahlas pojmenovat, abych ho mohla řešit. Je to o osobní statečnosti říct věci pravdivě tak, jak jsou.
Skladba obyvatel našeho města se mění v trendu vývoje celé populace naší země, a proto je potřeba na tento trend reagovat. Podle demografického vývoje našeho města seniorů přibývá a dětí ubývá. Zájmy seniorů i dětí jsou dnes odlišné od doby, kdy jsem vyrůstala já, děti jsou ohroženy rizikovými faktory jako drogy, alkohol, prostituce a senioři jsou více ohroženi z pohledu jejich bezpečnosti. Na tuto skutečnost musí také město reagovat, bude to něco stát, ale pouze o penězích to také není. Je dobré, kdy občan našeho města ví, proč zde žije rád a kdy turista ví, proč přijet do našeho města, čím je výjimečné a jedinečné. Vytvořit dobré podmínky pro podnikání ve městě znamená vytvářet pracovní příležitosti.
A tvé přání do budoucnosti?
Co si přát do budoucnosti? Z mého pohledu si velice cením zdraví, dobrého rodinného zázemí, dobrých lidí kolem sebe a životního optimismu, a toho se mi v životě dostalo. Pro mne více v životě znamená to, co se nedá koupit za peníze, přátelství, potkávání se s kamarády, povídání. Pokud to člověk má, dokáže zdolat mnohé nelehké překážky v pracovním i osobním životě. Nežijeme v lehké době, na druhé straně jaká doba byla, je či bude lehká. Život je takový jaký je, je to dar, který jsme dostali a s tímto darem nakládáme každý z nás. Jsme za něj plně odpovědni, někdy i za druhé naše blízké, kteří jsou bezmocní. Proto přeji všem občanům našeho města a čtenářům deníku pevné zdraví, úsměv na duši i na tváři, a ať je neopouští víra v dobrého člověka. Ať je v životě provází dobrý přítel, jež jim vždy podá pomocnou ruku.
19
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
