Jenomže prostředí kuchyňského zázemí vyměnili za otevřenou louku a sporáky nahradili hezky po šumavsku, otevřenými ohništi. A hned sedmi, na kterých se vařil nefalšovaný kotlíkový guláš. Zatímco návštěvníci letošní Slavnosti chleba sledovali připravený program před obecním úřadem a bavili se v nádherném slunečném dni, u ohnišť se krájelo, strouhalo, dochucovalo a přidávalo většinou něco tajných přísad, aby každý guláš byl co nejlepší.


Do celkového hodnocení gulášů se zapojil i moderátor Slavnosti chleba Jaroslav Pavlík z Hitrádia Faktor. ten si jednotlivá ohniště a týmy obešel přibližně ve třetině jejich snažení. U moderátora se předpokládá, že bude spíše mluvit, ale příležitost hodnotit guláš si nemohl nechat ujít. „Když jsme se domlouvali s paní starostkou, že budu dnes moderovat, pouze mi po telefonu řekla, že jsem veselá kopa a zeptala se, jestli mám rád guláš. Odpověď byla jasná, jako každý správný chlap guláš rád mám, takže jsem v porotě," říká Jaroslav Pavlík.


Ještě než došlo na hodnocení, bylo třeba všech sedm gulášů nejprve uvařit, takže bylo dost času nakouknout jednotlivým týmům pod pokličku. Tuhle příležitost si pochopitelně moderátor a porotce v jedné osobě nemohl nechat ujít, i proto, aby mohl návštěvníky slavnosti průběžně informovat. „Vařit se teprve začíná, někde víc, někde volněji, takže zatím se dalo ochutnávat jen očima. Ale nechám se překvapit, až bude vše hotovo," poznamenal na začátku vaření gulášů.

V Lenoře se o Slavnosti chleba soutěžilo také o nejlepší kotlíkový guláš. Vařilo se jich hned sedm, ale ten nejlepší mohl být jen jeden.Zdroj: Deník/Miroslav Fuchs
I moderátor musí něco jíst, a pokud jde o guláš, jeho vaření se prý Jaroslav Pavlík rozhodně nevyhýbá. „Sám guláš doma vařím, takže jsem se byl spíše podívat na to, jak vaří někdo jiný, načerpat případně inspiraci a zjistit, kdo jaké koření nebo tajné postupy používá. Musím říct, že jsem objevil pro mne dosud nový způsob zahušťování guláše bramborovým pyré," podotkl s tím, že při předběžné obhlídce jej zaujalo třeba množství vařeného guláše. „Někdo to vzal opravdu hodně co do objemu zeširoka. Osobně mám guláš hodně rád a při jeho přípravě se mi líbí jednoduchost, a to jsem u jednoho z týmů našel, v kotlíku mají jen cibuli, maso, nechají to podusit a až pak začnou dochucovat. To je podle mne správný postup a mohl by mít úspěch. Ale už se tu vytahoval jiný kuchař, který hrdě prohlásil, že zvítězí," komentoval Jaroslav Pavlík.


A jestli něco přebere? „To teprve uvidím, rozhodně se rád nechám poučit a inspirovat. I když raději nechávám vaření na ženy. Musím přiznat, že mne totiž nebaví pak mít nádobí, takže když si to zašpiní, ať si to i samy umyjí. Ale když bude nějaký opravdu vážně zajímavý guláš, recept si vezmu," připustil.


V Lenoře se o Slavnosti chleba soutěžilo také o nejlepší kotlíkový guláš. Vařilo se jich hned sedm, ale ten nejlepší mohl být jen jeden.Zdroj: Deník/Miroslav FuchsPostupně jsme si i my prošli soutěžní loučku a snažili se nahlédnout pod pokličky. Nutno podotknout, že si jednotliví kuchaři to nejcennější, tedy tajné ingredience dost chránili. Svou obhlídku jsme začali hned u dvou ohnišť, nad kterými v hrncích bublaly gulášky lenorských hasičů. Podle jejich velitele Jiřího Pojsla to ale nebylo proto, že by se v jednom vařil guláš pro ženy a ve druhém ostřejší pro chlapy. „Byl to vlastně náš nápad s gulášovou soutěží. Chtěli jsme, aby aby se slavnosti trochu oživily, takže jsme si řekli, že taky přispějeme, obec podpoříme a uděláme hned dva týmy," vysvětlil Jiří Pojsl. Pod pokličky si prý příliš oba týmy nenahlížely. „Je to spíš taková týmová práce, ale každý si svůj guláš ochucuje po svém. S receptem je to těžší, v tomhle množství a na ohni je to spíše o náhodě," dodal. Na to, že by oba guláše byly pálivé, byli hasiči připraveni. „Stačí zajíst chlebem, je tu i pivo. A kdyby to nestačilo, máme v autě hasičáky," směje se velitel hasičů.


V Lenoře se o Slavnosti chleba soutěžilo také o nejlepší kotlíkový guláš. Vařilo se jich hned sedm, ale ten nejlepší mohl být jen jeden.Zdroj: Deník/Miroslav FuchsHned vedle jejich ohniště připravoval svůj soutěžní kotlíkový guláš František Lang z Volar. Je sice vyučený kuchař, ale živí jej řezničina. A jako každému správnému kuchaři, ani jemu nechybělo sebevědomí. „Porotu, myslím si, překvapíme hlavně tajným receptem, ale nebudu nic prozrazovat," zachovával František Lang tajemství úspěchu. To je podle něho v koření. Sice nějaké ingredience, které skončily v jeho kotlíku, mohl vidět každý, ale to hlavní, to prý zůstalo schované v tašce. „Správný kuchař neprozrazuje, ale dá se říct, že je to o koření, o kvalitní paprice. Míchám si spíš vlastní směsi, je bez soli a namíchané z víc druhů paprik," naznačil volarský soutěžící. A jaké si dával před hodnocením poroty šance? „Snad v té lepší polovině, ale těžko říct, neměl jsem čas koukat se po ostatních, co tam kdo dává. Ale rodině můj guláš chutná, takže mně přihlásili a uvidíme. Bude pikantní tak akorát, aby chutnal všem a měl šmrnc," dodal.


V Lenoře se o Slavnosti chleba soutěžilo také o nejlepší kotlíkový guláš. Vařilo se jich hned sedm, ale ten nejlepší mohl být jen jeden.Zdroj: Deník/Miroslav FuchsHned dvě ženy vařily spolu s jedním mužem svůj soutěžní kotlíkový guláš. Byl to vlastně příbuzenský tým, kterému rozhodně nechyběla dobrá nálada. Marie Vacíková, Martin Doležal, Vlaďka Parajová, tříčlenné červené družstvo z Trutnova, Volar a Lenory, mělo ale v porovnání s ostatními svůj guláš přece jen jiný, byť vynikající hovězí z Volar, cibule a koření v něm nechyběly. „Jednu výjimku máme, a to tu, že nezahušťujeme ani moukou nebo chlebem, ale bramborem. Mám vnučku, která musí držet bezlepkovou dietu, takže jsme se naučili vařit bez lepku a i guláš proto zahušťujeme bramborem. Nastrouhaným na pyré, rozvařit a ani se to nepozná. Sice nevím, jak dopadneme, ale myslím si, že budeme první," smála se kuchařka. A její rada na dobrý guláš? „Zásadní je nevařit ho v papiňáku, ale v normálním hrnci, pomalu a táhnout, to je podle mne základ dobrého guláše," dodala.


V Lenoře se o Slavnosti chleba soutěžilo také o nejlepší kotlíkový guláš. Vařilo se jich hned sedm, ale ten nejlepší mohl být jen jeden.Zdroj: Deník/Miroslav FuchsS velkým nadhledem, dobrou náladou a jako jediný soutěžící ze všech vařil svůj guláš na klasické trojnožce Jarda Vávra z Lenory. A co že mu pod pokličkou dělalo z toho jeho guláše adepta na vítězství? „Jo, tak to je tajemství. Když to prozradím, všichni by to věděli a dělali to po nás. Hlavně je tam pět druhů pepře, jak to má být. Od začátku čerstvá majoránka, dělá se to na sádle, dochucujeme mořskou solí a zahušťovat se bude chlebem. A aby to mělo trošku říz, je tam malinko čili a samozřejmě pivo," přece jen poodhalil roušku kuchařského tajemství další zástupce Lenory. A jaké si před hodnocením dával šance? „Já, žádné, chtěl jsem se jen zúčastnit, aby byla legrace," dodal.


V Lenoře se o Slavnosti chleba soutěžilo také o nejlepší kotlíkový guláš. Vařilo se jich hned sedm, ale ten nejlepší mohl být jen jeden.Zdroj: Deník/Miroslav FuchsPředposlední tým jsme zastihli právě ve chvíli, kdy se do kotlíku dávalo nakrájené maso. A protože bylo potřeba s gulášem míchat, určil sympatický pánský dámsky sladěný tým za svého mluvčího Libora Sedleckého. Rodáka z Lenory, kterého práce zavála po proudu Vltavy až do Prahy. Tam si sice občas uvaří, ale většinou to nechává na přítelkyni, která je, jak říká, nejlepší kuchařka, jakou zná. „Takže do vaření se jí moc nepletu, tedy občas ano, ale jen podnětnými připomínkami. Takže až do dneška jsem byl v kuchyni spíš jen pomocná síla," přiznal Libor Sedlecký. A jaký byl ten jejich recept? „Takový kolektivní. Je založen na skvěle připravené cibuli, perfektně nakrájeném a očištěném mase a skvělém ohništi, a správném načasováním, to je základ. A v čem je jeho tajemství? „Je to samozřejmě perfektně připravený a vyvážený podíl koření, skvěle připravená cibulka, a pochopitelně ta nejtajnější ingredience zvaná láska," říká.


V Lenoře se o Slavnosti chleba soutěžilo také o nejlepší kotlíkový guláš. Vařilo se jich hned sedm, ale ten nejlepší mohl být jen jeden.Zdroj: Deník/Miroslav FuchsPoslednímu týmu velela žena, Hana Hrdinová, které pomáhali kamarádi. „Guláš je kolektivní práce, ale řídím to samozřejmě já, jako každá žena. Vařím ráda a vařím s láskou a péčí, takže výsledek je zaručený," zněla jasná odpověď. I Hana Hrdinová si tajné přísady, které z jejího guláše dělají jedinečný, nechala pro sebe. Nicméně základ dobrého guláše je podle ní v dobrém mase, přiměřeném množství koření, pomalu vařit a je to vynikající. „A solím až nakonec, aby maso neztvrdlo," poradila.


Čas zvolna ubíhal, až dospěl do chvíle, kdy jednotlivé týmy nandaly své guláše do talířů a k ochutnávce mohla přijít pětičlenná porota. Aby hodnocení bylo co nejobjektivnější, nikdo z porotců nevěděl, čí který guláš je, takže ten nejlepší mohl být kohokoliv. Ale nebyl. Vlastní směs koření ukrytá před ostatními v tašce a zcela jistě i ozkoušený recept vynesl třetí místo Františku Langovi z Volar. Toho z obou stran na žebříčku obklíčili lenorští hasiči. Jejich velitel Jiří Pojsl se sice spokojil s bramborovou medailí, ale těšit ho může, že stříbrný guláš vařili rovněž hasiči a pro cenu za druhé místo si na pódium došel Jaroslav Maďar.


V Lenoře se o Slavnosti chleba soutěžilo také o nejlepší kotlíkový guláš. Vařilo se jich hned sedm, ale ten nejlepší mohl být jen jeden.Zdroj: Deník/Miroslav FuchsZbývalo už jen vyhlásit vítěze. Jak se nakonec ukázalo, pokud děláte věci s láskou, nemůžete prohrát. Pro ceny za první místo za nejlepší kotlíkový guláš si v zástěrách a čelenkách nakráčela na pódium trojice složená z bratrů Libora a Roberta Sedleckých a jejich bratrance Filipa Chrapana. „Fantazie, vůbec jsme to nečekali. Ale přálo nám štěstíčko. Vložili jsme do toho kus svých srdcí a musím poděkovat všem svým spolupracovníkům a hlavně mamince Editě Sedlecké, která tomu dodala tu finálovou tečku, náš guláš doladila a dochutila až do zázračných výšin k prvnímu místu. Dokonale všechno načasovala a dochutila, jak to mělo být a my jí moc děkujeme," okomentoval úspěch Libor Sedlecký.


Byli koneční vítězové také favority podle Jaroslava Pavlíka? „Nevím, jestli přímo favority, ale podle toho, co jsem viděl na začátku, nejspíš to tak bylo. Podle mne měli asi opravdu nejvychytanější základ guláše, proto vyhráli. Je pravda, že v té chvíli, když jsem jednotlivé týmy obcházel, oni ještě neměli maso v hrnci, ale důležitý je právě ten základ. Záleží na tom, čím začnete, protože je potřeba, alespoň já to tak cítím, čím víc cibule, tím to maso víc natáhne, cibule pomůže masu se rozležet, takže je krásně měkké a pak už se jen dochucuje. A bylo jasné, že tihle chlapi to pochopili nejlépe. I když si všichni, kteří soutěžili, určitě zasloužili vyhrát, první může být jen jeden. Za sebe ale musím říct, že je vidět, že Češi guláš opravdu umí," uzavřel Jaroslav Pavlík.