Ludmila Kozlová je jednou z oceněných Cenou Josefa Vavrouška.Ludmila Kozlová je jednou z oceněných Cenou Josefa Vavrouška.Zdroj: Foto poskytl: David Kopecký, Nadace PartnerstvíLudmila získala před pár dny ekologickou Cenu Josefa Vavrouška v kategorii do 26 let za Ekozásek roku. Prestižní ocenění získala spolu s plastikou od skláře Vladimira Kleina a peněžitým šekem. Se spolužáky uspořádala řadu drobných lokálních projektů a založila vlastní ekotým, v němž se dvakrát týdně schází s žáky 1. stupně. Společně připravují k přírodě šetrná opatření ve škole a obci – omezení plýtvání potravinami, používání recyklovaných papírů, omezení obalů v bufetu nebo využití lokálních potravin ve školní jídelně. Děti v ekotýmu vede k samostatnosti.

Co vás motivovalo, abyste založila ekotým a vůbec se začala zajímat o ochranu přírody?

Vyrůstala jsem na malé vesnici a každý den trávila v přírodě. Tím jsem objevila její kouzlo a vybudovala si k ní vztah. Rodiče mě vedli k samostatnosti a aktivnímu řešení problémů. Začala jsem zavádět do svého každodenního života šetrnější návyky, ale časem mi to přestalo stačit. Všimla jsem si, že projekt Ovoce a mléko do škol na naší škole způsobuje velké plýtvání, a tak jsem sestavila tým dětí, jejichž nadšení a nápady mě nadchly a motivovaly založit EKOtým. Klíčové příležitosti mi dalo i Montessori vzdělávání.

Jak EKOtým funguje?

Některým dětem otevírám svět environmentálních témat, některé směruji tím správným směrem – vysvětluji témata v souvislostech, ukazuji, jak problémy řešit místo toho, abychom nad nimi tesknili. Z dětí se pak stávají osobnosti s myšlením a schopnostmi, které podle mého názoru svět potřebuje. Ví, že i když jsou malí, můžou něco změnit, protože místo některých dospělých, kteří je od nápadů odrazovali, mají mě. Já jim věřím a snažím se s nimi jejich nápady plnit.

Proč jste se zaměřila zrovna na děti?

Environmentálních problémy trvají proto, že mnoho lidí nechce, nebo neví, jak něco udělat. Proto je nesmírně důležité pracovat s dětmi. Vychovávat z nich osobnosti schopné úspěšně čelit environmentálním problémům. Je potřeba předávat jim hodnoty jako samostatnost, sebedůvěra, schopnost řešit problémy, komunikační dovednosti a také jim věřit, vysvětlovat a chovat se k nim s respektem.

Vyhlídku z věže kostela sv. Jakuba si lidé užijí už o víkendu. V Prachaticích začíná sezona.
Léto v Prachaticích začíná výhledem z věže kostela sv. Jakuba

Čemu konkrétně se nyní věnujete nejvíce?

Poslední akcí byl Swap oblečení, který vznikl spontánním nápadem v souvislosti se Dnem Země. Dlouhodobě ale děti trápí hlavně školní jídelna a bufet, kterým se teď plánujeme věnovat nejvíce. Děti si všímají plýtvání, přemíry masa, palmového oleje a odpadu. Už se nám podařilo domluvit s paní v bufetu na podpoře látkových sáčků. Myslím, že stravování ve školních jídelnách je problém, jehož řešení by mohlo významně změnit návyky dětí a dopad na životní prostředí.

Co byste poradila vrstevníkům, kteří by třeba také rádi začali na škole dělat změny, ale neví jak?

V Montessori jsou pravděpodobně vstřícnější učitelé a celkově mají děti větší roli a možnosti se rozvíjet. Ale věřím, že na každé škole se najde učitel, na kterého se můžete obrátit. Promyslete si tedy pořádně váš návrh a představte ho učiteli, kterému důvěřujete. Mohl by vás spojit s vedením školy nebo najít žáky, kteří by s vámi spolupracovali. Ve skupině to jde vždy lépe.

Měla byste motivaci pro ostatní?

Velká změna nenastane tak, že ji někdo velký udělá. Ač se nám zdá, že jednotlivec nemá sílu, tak právě od jednotlivců pramení změna, a když se spojí, tak teprve vytvoří velkou sílu, která změnu může udělat. Naše budoucnost je na každém z nás.

Poskytl David Kopecký, Nadace Partnerství